Do jámy lvové
Vypipláte dítě od prvních dnů, uspáváte ho, krmíte, berete ho na výlety, prožíváte s ním první úsměvy i růst zoubků a úporné nevolnosti, držíte ho za ruku, když se bojí strašáků v pohádce, zpíváte mu ukolébavky, jezdíte do zoo a k babičkám, dopřáváte mu zážitky, děláte s ním vylomeniny a pozorujete, jak ten čas rychle utíká. Najednou ho vedete poprvé do školky, o pár let později do první třídy. Roky plynou a dítě se proměňuje. Stojí před branami puberty a ani jeden z vás - dítě a rodič - nevíte, co můžete čekat. Každý reaguje jinak, nechá se ovlivnit a strhnout, přetáhnout na temnou stranu, ztratí pevnou půdu pod nohama, uzavře se do sebe nebo bude mít potřebu na vše upozorňovat, zmizí slušné vychování, úcta a respekt. Někdy se puberta téměř neozve a dítě jí propluje nepozorovaně, většinou jde ale o velmi divoké období plné vzdoru a revolty.
Bohužel není možné předem odhalit, jak se situace vyvine. Nemá smysl dětem bránit ani je varovat a vyhrožovat jim, nechat se unášet emocemi, působit mentorsky. To všechno má většinou opačný efekt a dítě od sebe odeženete. Na druhou stranu nesmíte zavírat oči a přežít nepříjemné období v polospánku. Dítě vás totiž potřebuje víc než kdy dřív. Jen je pro obě strany těžké to vidět a přiznat si to. To totiž bolí a situace si žádá o něco démoničtější přístup. Všechno vás ale stejně nakonec dožene a padnete si do náruče.
Podpásovka
Roky budete našlapovat po špičkách. A pak se jen zmíníte a vaše dítě na vás vypálí slova o nenávisti, o nepochopení, o zničeném životě, o nezájmu, o věčném poučování, o odchodu a zmaru. A vám se zhroutí svět, protože něco takového byste od svého potomka rozhodně nečekali. Na jednu stranu je to klasický model chování člověka v pubertě, na druhou stranu se na to nelze připravit stejně jako na smrt blízkého člověka nebo výpověď v práci. Prostě se to děje a srazí vás to na kolena. Je to pochopitelné. Ta rána totiž přichází od člověka, do kterého jste vložili ohromné úsilí a veškeré naděje.
Volání o pomoc
Puberta je složitý čas, kdy si ani jedna strana neumí racionálně utřídit myšlenky. Vás i dítě ovládají emoce a touha buď nastavit pravidla nebo se naopak rozlétnout do světa a vymanit se ze spárů rodiče. Nadávky, urážky, výhružky a příliš silná slova ale nejsou nic jiného než volání o pomoc, kdy se dítě cítí zranitelné, ztracené a to jediné, co potřebuje, je rodičovská náruč, ve které najde důvěrně známý klid.
I takové objetí má ale svá pravidla. Ve chvíli, kdy dítě vezme zavděk vaší blízkostí, zdržte se komentářů a poučování. Neste tu dětskou duši na obláčku a nechte ji sílit a povědět vám všechno, co je třeba. A nechte v sobě bobtnat to vědomí, že i v tomto těžkém období jste číslo jedna a jasná volba, když jde o skutečnou pomoc. Neberte si výpady puberťáků k srdci, samozřejmě nastavte hranici, za kterou nesmí jít, ale nechte dítě vyrůst a ono se vrátí. Nikdy ani neodešlo. Jen zkouší a zkoumá terén kolem sebe. Nic víc.
