Mustr neexistuje
Děti a spaní. To je věčné téma, na které zřejmě rodiče nikdy nenajdou společnou řeč. Každý se k tomu totiž staví jinak. Zatímco někomu nevadí, že se musí uskromnit, dát dvouletému dítěti maximum prostoru a jako bonus občas vykrýt ránu do podbřišku, jiný nedá dopustit na pohodu a klid během noci a děti co nejrychleji odsouvá do vlastního pokoje i za cenu občasného vstávání.
Od první noci
Největší pozdvižení vyvolávají metody rodičů, kteří hned po příchodu z porodnice miminko dají do pokojíčku, připojí na chůvičky a uplatňují na něj například Estvillovu metodu, kdy za ním pravidelně chodí, uklidňují ho, ale noc s ním netráví. Proč ne. Ze začátku se nevyhnou pláči a nervům, ale čas většinou ukáže, že děti se naladí na stejnou notu a pochopí, co od nich žádají. Tento způsob usínání ale není pro každého a může se velmi rychle zvrtnout ve večerní hádky a stres. Musíte být neoblomní a dodržovat pevně daný časový plán.
Postupně
Spousta rodičů ale uplatňuje mírnější postup. Společná postel, vlastní postýlka a nárazové spaní ve vlastním pokoji, pak tam zůstanou s dítětem, pak pořídí pohádkovou lampičku a zpívají písničky přes chůvičku. Každé dítě má v tomto případě svoje vlastní tempo. Někdy to trvá rok, jindy tři. Často se musí prvorození přesunout po tom, co se narodí mladší sourozenec. Pokud proces neurychlíte a bude naslouchat dětským potřebám, není čeho se bát. Pokud se ale dítě budí několikrát za noc, je pochopitelné, že jeho pobyt v ložnici bude na dlouho. Stejně tak, nechce-li se za žádnou cenu zbavit plen.
A pak se to stane. Máte za sebou první měsíc, kdy spí dítě ve vlastní posteli a ráno jen nesměle zaťuká na ložnici, jestli se může na posledních deset minut zachumlat k vám. Proč ne? Jste vyspalí, odpočinutí, svěží a šťastní, že už máte doma takového parťáka.
Krok zpátky
Nic ale netrvá věčně a v životě děti - obzvláště v prvních letech - se střídají různá období. To, že spí samy v posteli, neznamená, že půjde o trvalý stav. Může se překulit pár měsíců a zase budete v posteli tři. Než se začnete vztekat a smutnit, proč je vaše dítě tak nepřizpůsobivé, udělejte detailní sondu do toho, co se kolem něj děje, jestli ho něco trápí, někdo mu neubližuje, čím si prochází a čemu čelí. Až pak můžete dělat konečné soudy.
Ne vždy je to totiž krok zpátky. Může jít o pouhou reakci na aktuální stav, který sám do pár dní odezní nebo mu pomůžete chmury zahnat.
Strach
Základní emoce, se kterou se každé dítě pere po svém. Některé se bojí strašáků, čertů, draků, čarodějnic nebo skřítků, další mají strach ze tmy. Své mohou udělat i pohádky před spaním nebo večerní procházky. Hodinku před koupáním už nenechte děti sledovat televizi a naservírujte jim knížky a leporela, vyprávějte si o tom, co jste ten den zažili, vařte, mazlete se, ostříhejte drápky nebo srovnejte všechny zásuvky ve skříni, aby se děti přesvědčily, že tam strašáci opravdu nejsou.
Strach na druhou
Strach nemusí mít jen výše zmíněnou podobu. Děti se probudí uprostřed noci a uvědomí si, že jsou v místnosti samy. Ta tíha na ně dolehne a první, po čem zatouží, je vaše ochranitelská náruč. Mohou se cítit jako v kukuřičném poli, jako v bludišti, ze kterého není cesty ven, mají paralyzované nohy, vrací se jim “letecké sny” a nemohou se probrat a rozlišit realitu od bludů. Stačí málo a na noční děsy je zaděláno.
V obou případech můžete komunikovat s dítětem přes chůvičku, pustit jim ukolébavky nebo zazpívat přes mikrofon. Někdy jsou ale děti tak zmatené, že si hned neuvědomí, že jde o váš hlas a strachy propuknou v plné síle. Společná noc vás tak nemine. Nemusíte tlačit na pilu a hned další den to zkoušet znovu. Pokud se na to dítě necítí, nechte ho u sebe dvě nebo tři noci, aby na nepříjemný zážitek zapomnělo. Na druhou stranu nesmí vaší dobroty zneužívat a vytáhnout chmury z rukávu pokaždé, když zabrousíte na téma odděleného spaní.
Nervozita
Příchod sourozence je velké sousto. Absolutní novinka. Sice s dítětem o změně mluvíte, ale neumí si ani v nejmenším představit, co se bude dít. Dělení o hračky i rodiče, křik, nervozita, méně lásky a pozornosti, péče, starosti. Uvědomuje si jen to, že už nic nebude jako dřív. A to ho ničí. Může cítit úzkost a sevření, a tak není divu, že to jediné, kde se cítí bezpečně, je mámina náruč. Většina dětí se ale po příchodu sourozence sama pasuje do role zodpovědnějšího, rozumnějšího, chytřejšího a chápavějšího. A uvolní cestu dalšímu uzlíčku lásky. Pokud chce tedy dítě během vašeho očekávání spát s vámi, nebraňte tomu. Tenhle problém se vyřeším sám.
Nové prostředí
Školka, delší prázdniny u babičky, první tábor, váš nástup do práce, stěhování. Děti snesou hodně a dodržíte-li jejich režim a dáte jim dostatek lásky, zvládnou téměř cokoliv. V noci jsou ale přeci jen zranitelnější a společné spaní může být zajímavý terapeutický prostředek, jak jim pomoci těžké chvíle překonat. Nic víc, nic míň. Stačí pár nocí a bude všechno zase v pořádku.
