Jedna postel a tři spáči
Drtivá většina dětí tráví první měsíce v ložnici rodičů. Některé ve vlastní postýlce, jiné mezi mámou a tátou. Čím víc se ale vrtí, tím větší nepohodlí vás během noci čeká. Kolenem do břicha, patičkou do rozkroku, drápky přes klíční kost, válení sudů ze strany na stranu, loktem do nosu a hlavu ideálně do protisměru. O přilehnutých vlasech nemluvě. Každou chvilku se dožadují dávky mléka. Vlastní pohyb je neprobudí, ale tátovo otočení z břicha na bok je jako vlnobití. Ze začátku je to pohoda, ale na dvou letech už je z toho pořádný problém. Nejde jen o permanentní vyčerpání, ale především potřebu dítěte mít svůj vlastní prostor. Samo vám to neřekne, ale pro jeho vývoj je to nezbytnost. Nemá smysl otálet, možná to bude stát pár uplakaných večerů a nervy na pochodu, ale prospěje to všem.
Škatulata, do pohybu
Pokud je dítě příliš malé a na samostatnou postel si netroufáte, pořiďte mu malou postel se zábranami a těsně ji přimkněte k té své. Vytvoříte mu tak jedinečný koutek a zároveň si budete stále poměrně blízko. Je-li dítě větší, přesuňte ho z manželské postele do jeho vlastní a cestujte s ní po místnosti. Jeden týden může být hned vedle vás, další týden u protější stěny, na konci měsíce za rohem. Nedělejte unáhlená rozhodnutí a nestavte dítě před hotovou věc. Jak by bylo vám, kdyby partner jeden večer bez varování přišel a oznámil vám, že ukončil nájem, následující den se stěhujete do Kroměříže a můžete si s sebou vzít jen jedny oblíbené boty? Je to děsivá představa, sami byste ji zažít nechtěli. Nestavte do stejné pozice svoje dítě.
To pochopitelně platí i pro utajené noční přesuny. Nosit dítě do vedlejšího pokoje, když tvrdě spí, je nesmysl. Jakmile se probudí a uvědomí si, že je v neznámu (i když svůj pokoj dobře zná), vyděsí se a bude k neutišení. To, že je dítě malé, neopravňuje rodiče, aby mysleli za něj. Naopak. Malí špunti jsou hodně citliví na změny a fixovaní na to, aby byli stále v obraze.
Velká zodpovědnost
V případě, že je dítě větší, snažte se mu promluvit do duše. Po několik dní ho soustavně připravujte na to, že bude spát jinde. Můžete tam přesunout hračky a plyšáky, které každý večer uloží ke spánku a ráno je přijde vzbudit. Dost možná bude chtít noc trávit místo s vámi se svými kamarády a zůstane v pokojíčku dobrovolně. Vytvořte mu v pokoji atmosféru, která ho uklidní, pusťte hudební podkres, pomohou svítící hvězdičky nebo směrovky na zemi, aby za tmy dítě nezabloudilo. Zatáhněte žaluzie a pověste závěsy, aby ho nerušil hluk z ulice. Pokud se nezadaří na první dobrou, nelámejte hůl. Zkuste to znovu. Nebuďte naštvaní, zlí ani rezignovaní. Dítě potřebuje čas. Po dvou letech je to pro něj velká změna. Občas si můžete uslat v pokoji s ním (ideální jsou postele s výsuvným lůžkem včetně matrace). Každé dítě je jiné a musíte najít to, co mu bude vyhovovat. Jednomu stačí noc, další se bude se změnou srovnávat měsíc. Nespěchejte, jedině tak na vás čeká úspěch.
Eso v rukávu
Druhé těhotenství nejde naplánovat, ale pokud jste v očekávání, máte napůl vyhráno. Starší sourozenec jistě pochopí, že musí uvolnit místo miminku. A pyšně se odebere do svého pokoje, aby dokázal, že je rozumný a fér.
