Načasování
Předně si musíte uvědomit a přiznat, že každé dítě je jiné a vyvíjí se svým vlastním tempem. Není vůbec důležité, že syn od sousedů už brázdí kolem celého bloku nebo o dva měsíce mladší kamarád má za sebou první úspěšné pokusy. A vašemu dítěti se nechce, o kolo nezavadí ani pohledem. Buďte upřímní. Možná ho neláká jízda na kole, ale zase skvěle mluví, skládá puzzle a jsou pro něj důležité vztahy a teplo domova. To ale neznamená, že nedostane chuť na odvážnou jízdu. Jen jde oklikou. Nebo spíš jinudy. Žádná cesta - pokud je vývoj plynulý a dítě neustrne na jednom místě - není špatná. Čím víc dítě do některých aktivit nutíte, tím větší odpor v sobě může probudit a ventilovat ho křikem, agresí nebo vztekáním.
Hodně záleží i na tom, mělo-li dítě před kolem klasické odrážedlo nebo koloběžku. Pokud přičichne k těmto způsobům jízdy, je pravděpodobně, že kolo přijme bez větších problémů a odmítání. Nemusí to být ale pravidlo. Stačí jedna nehoda a odřené koleno a kolo upadne v nemilost. Snažte se děti vést k pohybu, po svých a právě i na motorkách a různých vozítkách. Je to pro ně zábava, ale jen tak moc, jak děti samy chtějí. Žádné nucení ani dril.
Ideální věk je kolem tří let, ale v dnešní době je rozptyl mnohem větší. Jsou dvouleté děti, které jsou na kole k nezastavení. A jsou pětiletí děti těsně před nástupem do školy, které se kolu vyhýbají a kategoricky ho odmítají. Ze strachu, z nezájmu. Kdo ví.
Přeci jen ale jedno pravidlo, abyste nepropásli ideální čas pro učení jízdy na kole. Jakmile dítě přesáhne výšku 110 centimentrů, pravděpodobně bude třeba pořídit větší kolo. A to bývá vybavené klasickými brzdovými pákami a přehazovačkami. Učit dítě od nuly na takovém kole je nesmírně složité a pro dítě zbytečně náročné. Dítě tedy do ničeho netlačte, ale zároveň mějte v merku to, jak se vytahuje do výšky.
Ideální podmínky
Pro první jízdu na kole vytvořte takové podmínky, aby dítě nemělo pocit strachu a příliš velkého sousta. Není vždy jednoduché. Dítě už předem připravujte na velký den, motivujte ho a zároveň mu dávejte dostatek prostoru, aby pochopilo, že v případě neúspěchu (dílčího i úplného) se svět nezboří. Ne všechno jde na první dobrou. S očekáváním to tedy nepřehánějte. Někdy je lepší být mile překvapen. A děti to vnímají úplně stejně.
Splňte dvě základní podmínky - terén a přidržování.
Na té první není nic moc složitého. Cesta musí být rovná, ideálně asfaltová, bez děr, výmolů a nerovností nebo vysokých okrajů a hustého provozu. Klidně vyražte v době, kdy je tam liduprázdno, všichni jsou v práci nebo ve škole. A vy budete mít dostatek času i místa na trénink. I dítě bude klidnější. Na škodu není ani velice mírný sklon. Při vyšší rychlosti - i když se to zdá v začátcích výuky jako paradoxní požadavek – se dítě učí o něco snadněji.
S přidržováním je občas potíž. Rodiče vlastně neví, kde a jak dítě chytnout, aby se brzy rozjelo samo. Není výjimkou, že je táhnou za límec nebo krk. To je pochopitelně špatně. Tlak na tělo je příliš velký a dítě neví, jestli má řídit a soustředit se na jízdu nebo citlivě reagovat na rodičovský úchop. Nehody tak na sebe nenechají dlouho čekat, za všechno může zmatení a nejasné signály.
Mnohem lepší variantou je držení za ramena nebo rovnou za sedlo. Tak můžete dítě snadno korigovat a popohánět nebo zlehka přibržďovat, když by se rychlost nebezpečně zvýšila. Řešením jsou i speciální tažné tyče, ale je problém u nastavení sedla na nejnižší úroveň, kam tato pomůcka nejde přimontovat.
Rada na konec
Nenuťte dítě, nesrovnávejte ho, nepředkládejte před něj moc velké výzvy. Jedině tak bude chtít jízdu na kole zkusit ze svého vlastního přesvědčení a s dostatkem odvahy a vůle. Jste jen průvodce, nic víc.
