Kdysi dávno
Ještě třicet let zpátky bylo naprosto normální, že jakmile se narodilo dítě, babičky hodily v práci zpátečku a pomalu se chystaly do důchodu, aby se mohly o nejmenší členy rodiny postarat, ulevit rodičům a umožnit jim návrat do zaměstnání. Vždycky to tak fungovalo a nikdo neprotestoval. I stát šel takovému modelu naproti a nenutil lidi setrvat na pracovním trhu vysoko nad šedesát let. Lidé v práci tak byli mladí, “svěží, výkonní a plní sil".
Děti si užily prarodičů, rodiče si vydělali dost peněz, mohli si pořídit vlastní bydlení a postavit se na nohy. Bylo to perfektní. Nebo se to tak alespoň zdálo.
Dnes je situace jiná. Lidé zůstávají v práci až do pětašedesáti let a často odchází do důchodu unavení a vyčerpaní. Pracují osm hodin denně, někdy i na směny, a tak je pochopitelné, že se nemohou o svá vnoučata starat v takovém rozsahu jako dřív generace před nimi. Na druhou stranu ženy mohou zůstat s dítětem doma tři nebo bez povinnosti držet pracovní místo i čtyři roky a nabídka jesliček a školek se pomalu ale jistě rozšiřuje. Zajímavou alternativou je i možnost home-officu.
Všeho s mírou
Nemá smysl řešit, že se důchodový věk neustále posouvá, že lidé stárnou a energie na starost o mladší generace jim nezbývá. Ono trávit s prarodiči čas je na jednu stranu fajn, ale na druhou by se měl regulovat, aby děti neměly v hlavě zmatek a mohla se přirozeně budovat autorita vůči matce a otci.
Rodiče jsou přísní, rádi diskutují a snaží se dětem nastavit jasné hranice, za které není dobré se vydávat. Chtějí ze svých potomků vychovat slušné a zodpovědné lidi. A to stojí nemalé úsilí. Když tráví starší generace se svými vnoučaty až příliš času, může dojít k tomu, že se vztah s rodiči naruší a děti budou za babičkou a dědou utíkat, skrýt se tam, hledat pochopení a uchlácholení. A to je pochopitelně špatně. Ideální stav je ten, kdy se vaši rodiče naladí na stejnou notu a plně reflektují postoje k výchově. To se ale děje jen v malé hrstce případů. Babičky rozmazlují, otevírají hřejivou náruč, překračují limity, povolují. I to si dítě čas od času pochopitelně zaslouží - je to zajímavé rozptýlení, ale nikdy by to nemělo fungovat jako záchranné lano pro těžké časy s matkou a otcem, kdy je na pořadu dne režim, řád a výchova.
Hodně záleží i na tom, jak daleko babička s dědečkem bydlí. Pokud musíte přes celou republiku, je jasné, že tam vyrazíte dvakrát do roka na prázdniny a čas s nimi si děti užijí naplno (o to víc, když mají rodiče vlastní zájmy a dítě je tam samo). Máte-li je ale na dosah a o dvě ulice od domu, můžete naplno využívat jejich “služeb”. Ob den hlídání, jednou za dva týdny dokonce přes noc. Potřebujete k lékaři, na nákup, na rande s manželem. A tak se čas u babičky nabaluje a děti tam tráví i několik hodin denně. Nic proti, ale všeho moc škodí a u hlídání to platí dvojnásob. Nemyslete to tak, že pobyt u prarodičů je “toxický”, ale musí mít jisté parametry, aby neublížil všem zúčastněným.
- Nároky na jídlo (stejný režim jako doma)
- Spánkový řád (chodit spát ve stejnou dobu a do stejných podmínek (vlastní postel, lampička apod.)
- Způsob komunikace (pozdrav, prosba, omluva)
- Pobyt venku (pokud není k dispozici zahrada, je kratší procházka nezbytná)
- Ruku k dílu (pomoc v domácnosti, dodržování klidu a pořádku)
V týmu babiček
Může se to jevit jako vcelku troufalé, ale opak je pravdou. Prarodiče mají právo na to říct, že už je hlídání dost a nemají o další společné chvilky zájem. Není to automatika a matka s otcem by si neměli nic nárokovat. Žádná povinnost, jen dobrá vůle. Přibývá babiček, které se nebojí říct, že chtějí mít volný víkend nebo se věnovat svým aktivitám a přátelům, že chtějí odpočívat nebo pracovat přesčas, že jejich srdce nebije jen pro vnoučata, ale i další aspekty jejich života. Bohužel to často vyvolává v rámci rodiny spory. Je to stejné jako když otevřete lednici a najdete tam čokoládový tvaroh. Je tam každý den a můžete se na to spolehnout. Babičky ale fungují jinak. Nejsou to stroje, nejsou to automaty na kladné odpovědi.
Ideální stav je, když se děti vidí s prarodiči jednou týdně během odpoledne a nárazově tam přespí nebo společně (bez rodičů) vyrazí na výlet za zážitky. Nikdy by vám ale prarodiče neměli suplovat drahé služby profesionální chůvy nebo školku.
