Tak nebo jinak?
U prvních kočárků a jízdě v hluboké korbičce, kdy dítě většinu cesty prospí, se není o čem bavit. Pro rodiče je nejlepší volba, když na miminko vidí a mohou ho neustále zběžně kontrolovat. Stát se může cokoliv. Od ublinknutí po náhlou zástavu dechu. Může to znít děsivě, ale je lepší být v obraze a připravený než paralyzovaný tím, co se děje a nevědět, jak správně zareagovat. První měsíce - ideálně kolem půl roku - je tedy o pozici dítěte v kočárku vůči rodičům rozhodnuto.
S jízdou v sedu je to ale jiné. Do velké míry záleží na rodičích, co preferují a co je pro ně během procházky komfortnější. Rozhodnout ale mohou i děti. Pokud dítě rádo pozoruje, není důvod nutit ho dívat se na obličeje matky a otce, které vidí od rána do večera. Jednotný názor se nikdy neobjeví, a tak po městě korzují rodiče s kočárkem a dětmi na oba dva způsoby.
Zásadně v protisměru
Možná některé rodiče překvapí postoje odborníků. Ti nejsou velkými zastánci kočárků, kdy dítě ztrácí kontakt s rodiči. Důvodů je několik.
Komunikace
Vztah mezi matkou, otcem a dítětem je základem fungování v rámci rodiny. A kdy jindy posílit toto pouto, když ne během procházky. Dítě sedí v kočárku a vy máte možnost upoutat jeho pozornost a ovlivnit ho. Můžete na něj mluvit, dělat opičky, vyprávět mu pohádky a příběhy, zpívat, ukazovat mu vše kolem sebe, uvidí vás “v akci”. Když pak náhodou usne, budeme mít stejně dobrý přehled jako při procházkách v hluboké korbě.
Spánek
Výše zmíněný spánek je u pozice, kdy na své dítě vidíte, klíčový. Večer taky dítě zpravidla neusíná samo. Je zvyklé na přítomnost matky nebo otce, a tak je pochopitelné, že to samé vyžaduje i venku. Jakmile na něj přijde spaní, chce kontakt s rodiči. A to se při jízdě v po směru zařizuje dost těžko. Usne rychleji a spánek bude hlubší, kvalitnější a delší.
V klidu a bez stresu
Dítě sedící v kočárku je nad zemí pouhých sedmdesát centimetrů. Nemá ten samý výhled jako o metr vyšší dospělý. Mnohem více vnímá všechen ruch kolem sebe, automobily a lidi, je na úrovni většího psa, má kolem sebe spoustu prachu, samá zábradlí a keře. Takové prostředí může v dětech vyvolávat nadmíru stresu, způsobovat neklid, roztěkanost, podráždění, neúměrné reakce, mírnou agresivitu a vyšší krevní tlak. Z dlouhodobého hlediska je lepší vozit dítě směrem k sobě a dodávat mu pocit bezpečí.
Mezi prvním a druhým rokem je kladen velký důraz na rozvoj první fáze řeči. Je dokázané, že rodiče, kteří vozí dítě směrem od sebe, s ním mluví o více než 80 % méně. Přicházejí tak o jedinečný čas, který by mohli věnovat svým potomkům. Pokud děti jedou, mají kolem sebe jen prašné, hlučné a zrychlené prostředí, jedou po dlažebních kostkách a “někdo” je veze - snad jeden z rodičů, tak může být ohrožen jeho přirozený vývoj a docházet ke zpomalení progresu.
Od dvou let je ale situace jiná. Tou dobou už jsou děti živější, vnímavější, o pozornost rodiče už tolik nestojí. Pokud se ale stále budí se silným pláčem, vrtí se, jsou neklidné a otáčí se směrem k vám, neřiďte se věkem, ale povahou a chováním dítěte. Evidentně v takovém případě ještě není na jízdu po směru připravené.
Jsou ale i děti, kterým je rok a rodičům dávají jasně najevo, že chtějí vidět svět. Samy děti vám tedy nejlépe naznačí, co je pro ně nejlepší a po čem touží. Nemá smysl tlačit na pilu a řídit se poučkami. Každý rodič přece nejlépe ví, co jeho dítě potřebuje a vyžaduje. Nehledě na to, že můžete pořídit kočárek, kde se dá sedačka usadit do obou směrů a vy můžete variovat podle rodičovských i dětských potřeb.
