Přejít k hlavnímu obsahu

Odteď se jí příborem!

lžička

Z lahvičky, rukama a pak příborem. Není to hned, takový progres trvá několik měsíců a možná i let. Jak ale naučit děti jíst příborem a v restauraci jste nebudili dojem, že jste vyrazili do města z jeskyně?

Od začátku  

První měsíce je miminko odkázané na lahvičku nebo prsa maminky. A je to tak naprosto v pořádku. Nemá smysl popohánět dětský vývoj. Zůstalo by to bez výsledky. Jemná motorika je stále ještě v plenkách, děti nejsou schopné něco udržet, přehmátnout, ovládat prsty. To všechno přichází velmi pozvolna a formou mimo jídelní židličku. Děti si musí ohmatat svoje vlastní tělo, seznámit se s “muchlacími” hračkami, s bambulkami a plyšovými kamarády, naučit se ukazovat a zatínat pěstičku, otáčet dlaní ze strany na stranu, pohybovat s ní, krčit ji a zjišťovat, co všechno je možné s ní provádět.  

Až pak a s řádným odstupem času je možné zařadit na program příbor. Pokud se zadaří nezvykle brzo, jde spíš jen o náhodu. Je to stejné jako s čůráním. Může se stát, že se to dítě naučí o něco dřív než vrstevníci, ale většinou po pár týdnech od nové dovednosti upustí a dlouho o ni neprojeví zájem.  

První krůčky  

Zhruba kolem jednoho roku věku projeví děti velmi silnou potřebu jíst svépomocí. Není na tom nic špatného, ale musíte se smířit s faktem, že omáčka bude všude kolem, ale v bříško batolete zůstane víceméně prázdné. Je to ale zábava a to se ve světě dětí počítá za plný počet bodů.  

Dětem můžete učení (nebo spíš samovýuku) usnadnit pořízením dětské lžičky. Je mělčí a širší, do dětské pusinky a na první pokusy nabírání zeleninového krému nebo polévky je jako stvořená. Neděste se toho, že dítě nedrží příbor správně, že ho otáčí všemi směry, že se netrefí a cinkne se o nos nebo rovnou o čelo. To patří k procesu.

 

Vidlička do akce  

Čas, po který bude dítě potřebovat jen lžičku a nic dalšího neprojeví zájem, se nedá odměřit. Každý mrňous se s příborem sžívá po svém. Pravda, do značné míry to můžete ovlivnit skladbou jídelníčku. Když bude denně batátová kaše a vývar, k progresu to nepovede.  

Kombinace rukou, lžičky a vidličky trvá poměrně dlouho a bez nože se dítě v klidu obejde klidně až do čtyř nebo pěti let. Stejně mu maso většinou nakrájíte. Je to otázka předškolního věku. S nástupem do první třídy by děti měly umět používat kompletní sadu. Do té doby ale není kam spěchat.  

Chcete-li, aby se dítě naučilo s vidličkou obratně zacházet, servírujte mu takové jídlo, které snadno napíchne a bude akorát do pusy. Smažená kroketa je velká, mastná a kulatá. Na experimenty s vidličkou tedy naprosto nevhodná. Oproti tomu kostičky brambor nebo kuřecího masa a na kolečky nakrájený banán jsou ideální nejen svou strukturou a tvarem, ale i velikostí a měkkostí. Díky lžičce a vidličce jsou děti schopné bez větších problémů sníst jakékoli jídlo a nůž ani nepotřebují.  

Rada nad rady  

Zatímco u pohádky v televizi si děti mohou osvojit nějaká slova a podle návodu ke stavebnici napodobit věž nebo jednoduchou stavbu, u používání příboru je zapotřebí asistence rodiče. Kde jinde by děti měly okoukat, jak se to dělá správně?  

Společné stolování je základ. Sedněte si proti sobě nebo vedle sebe a jezte. V klidu, bez poučování a intrukcí. Dítě vás pravděpodobně začne imitovat. Držte se zpátky a neopravujte ho, jen jezte a buďte pro něj nenápadným průvodcem. Nic víc netřeba. Nabízí se poznámka, že to takto budete muset praktikovat třeba měsíc nebo dva, aby se dítě naučilo s příborem zacházet, ale čas jídla by neměl nikdy probíhat o samotě. Je to společenská událost (co na tom, že doma v kuchyni nebo jídelně), a tak je třeba k ní přistupovat.  

Stravování je jen o nápodobě, netřeba drilu ani křiku. Přirozeně, hravě a hlavně v klidu.

autor: www.tehotenstvi.cz | Michaela Svobodová
kategorie: Péče o dítě

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.