Domácí mazlíček
Jakmile přijde miminko, zvíře se většinou odsouvá na druhou kolej. Ano, se psem jdete na procházku a na pravidelné prohlídky k veterináři, ale na večerní hovory a drbání za uchem už to není. Kočky strádají ještě o trochu víc. Najednou mají mnohem více prostoru, ale o pohlazení nebo spaní v jedné posteli nechcete ani slyšet. Pochopitelně to není pravidlo, ale ochlazení vztahů se časem projeví vždycky. Je to ale hloupost, protože děti zvířata milují. A když vidí, že i vy jste vlídní a milí, jejich pouto bude ještě silnější.
Ne, pes miminku neublíží. A ne, kočka většinou - budete-li se chovat zodpovědně, nemanipulovat se syrovým masem a agendu na čištění toalety přenecháte partnerovi - nepřenáší toxoplazmózu. Stačí vymezit prostor pro psa i pro kočku a být neustále ve střehu. Stát se totiž může cokoliv, stačí mžik. Ono robustní pes miminko srazí, kočka se protáhne nebo lekne a škrábanec je tu. Riziko je ale naštěstí minimální a právě kontakt od prvního dne je základem pro bezproblémové a nekonfliktní soužití.
Dítě (nehledě na to, jestli má sourozence nebo kupu dětí kolem sebe) zvířata miluje. A vytvoří si vůči nim velmi niterní pouto. Sdílí s ním svoje trable i radosti, stará se o něj, vnímá jeho potřeby. Je to skvělý “edukační prostředek”, jak v prckovi podnítit zodpovědnost a citlivost. Je to přítel, podpora a vzor.
Na druhou stranu je pochopitelné, že pokud se na domácnost s miminkem i zvířetem necítíte, najdete řešení, abyste se mohli plně věnovat jen čerstvému členovi rodiny. A pes nebo kočka půjde na čas k příbuzným. Je to standardní postup, nikdy byste ale neměli proces vnímat jako konečný kšeft. Takhle to nefunguje. Stačí dítěti vštípit základní pravidla:
- Netahat za packy, uši ani ocas
- Nezkoumat drápy ani zuby
- Nešťouchat do očí
- Nehladit proti srsti
- Nesahat na hlavu
- Nerdousit a neválet se po nich
- Neoblékat je, nenutit do činnosti
- Nekřičet
- Neuhodit
Do přírody
Pokud netoužíte po domácnosti se zvířaty, les za domem nebo park je pro vás nevyčerpatelným zdrojem, jak být přírodě blíž. A můžete tak dětem ukázat, co všechno v ní žije. Jak spolu zvířata fungují, co staví, čím se živí, jak vypadají samci a samičky, kam se ukrývají před nepřízní počasí. Malí objevitelé se nadchnou i ze šnečka, co se schová do ulity, z žížaly, které natahuje a kroutí, z užovky vyhřívající se na kameni, ze čmeláka, z veverky i stop divočáků.
Pokud nejste fanoušci outdoorových aktivit, nastavte pravidlo a alespoň dvakrát do měsíce vyrazte ven (mimo supermarkety, food festivaly a kavárny). Vezměte fotoaparát a zdokumentujte vše, co vidíte. Později můžete obrázky vytisknout a vyrobit si třeba pexeso. Nebo si pořiďte knihu o zajímavostech ze světa zvířat a zabavte se tím, jak je to se strkáním hlavy do písku u pštrosa nebo rizikem zamotání netopýra do vlasů. Děti jsou takovými příběhy a špeky doslova fascinované.
Do zoo
Výlet do zoo patří často k vrcholům letní sezóny. Spousta zvířat, která děti znají jen z knížek nebo z televize. Divočina na dosah, občas i možnost pohlazení, krmení nebo projížďky. Pokud nemáte zoologickou zahradu z ruky, pořiďte si permanentku pro sebe i pro dítě. Je to nejlepší možný způsob, jak dítě zabavit a zároveň mu umožnit, aby se pozorováním vzdělávalo. Nemusíte mít strach z peněz. Roční vstupenka se vám brzy vrátí a jídlo, které bývá v zahradách poměrně drahé, můžete vyřešit domácími dobrotami, které si sníte na piknikové dece.
Děti a zvířata? Nutnost
Je úplně jedno, jestli máte doma mazlíčka nebo chodíte pozorovat mravence do lesa za město. Vztah dětí a zvířat je důležitý. Proč? Aby pochopily, že každý má na světě místo a svůj úkol, že není důležitá velikost, že narození, práce, život, rutina, věrnost i smrt jsou součástí našeho bytí. Že zvířata jsou důležitá pro člověka. A člověk je často důležitý pro zvířata. Že je musíme chránit. Že ne vše, co se zdá být zlé, je zlé i na konci. Děti si sledováním zvířat vytvoří mnoho příběhů a uvědomí si četné životní procesy.
