Škatulata
“A už víš, co uděláte s kočkou,” zní ze všech stran. Je to druhá nejčastější otázka v těhotenství. A značně směšná a nepatřičná. Pravda, pár let zpátky bylo běžnou praxí, že se lidé koček zbavovali, protože věřili v přenos nemocí a vážné ohrožení plodu. Drtivá většina předsudků byla ale vyvrácena a je známo, že riziko je minimální. Soužití s kočkou může naopak nastávající maminku uklidňovat a přítomnost domácího mazlíčka jí po psychické stránce prospívat.
Toxoplazmóza
Toxoplasma gondii je jednobuněčný prvok, který dokáže v lidském těle napáchat velké škody. V drtivé většině případů probíhá nemoc po uplynutí inkubační doby, která se pohybuje mezi jedním a třemi týdny, bez příznaků a v současnosti ji ve svém organismu hostí téměř každý třetí člověk na světě.
Pokud se prvok dostane do těla oběti kočky - pták, obratlovec nebo hlodavec, je pro šelmu lov snazší. Napadená kořist přestává být bojácná a plachá, mnohem více riskuje. Skrze nemocná zvířata je kočka infikovaná zhruba tři týdny. Po čase si vytvoří protilátky a riziko přenosu více nehrozí. Vajíčka nevylučuje ani při opětovné nákaze.
Toxoplazmóza se pojí převážně s kočkami, ale poměrně velké riziko hrozí i při konzumaci neumyté zeleniny a ovoce, tepelně neupraveného masa nebo nepasterizovaného mléka a syrových vajec. Jakmile ale člověk nemoc nápadně připomínající slabší chřipku překoná, odměnou jsou mu doživotní protilátky. Nemoc ale není bez rizik. U zdravého člověka se kromě malátnosti, zduření uzlin nebo únavou může projevit výrazné prodloužení reakční doby. To může způsobit problémy například v kuchyni, v práci nebo při řízení automobilu. Na pozoru by se měli mít pacienti s oslabenou imunitou s HIV, po transplantaci nebo při problémech s játry. Toxoplazmóza může vyvolat reaktivaci infekce a způsobit ochrnutí, degeneraci mozkových buněk nebo záněty sítnice a srdečního svalu.
Těhotenství
Máte-li strach, zajděte si k lékaři a nechte si ověřit hladinu protilátek v těle. Jejich přítomnost vás chrání a není důvod dávat kočky pryč. Ženám bez ochrany stačí hodit směnu na čištění kočičí toalety na partnera nebo někoho z rodiny, aby nepřišly do styku s výkaly a vajíčky, která jsou infekční. Běžné fungování v rámci domácnosti ale probíhá bez omezení a ženu ani plod přítomnost kočky nijak neohrožuje. Muselo by dojít k blízkému kontaktu a prokazatelnému přenosu infekce na člověka. Stejné je to i s celou řadou dalších nemocí. Stačí kočku pravidelně očkovat a odčervovat, pak se není čeho bát.
Strach o dítě
Prakticky jediným rizikem, které pro dítě kočka představuje, je zalehnutí. Někteří mazlíčci se po svých páníčcích rádi válí a usínají jim na břiše nebo v nohách. To u novorozeněte, které často ani nedosahuje váhy kočky, nelze. Řešení je snadné, první měsíce předcházejte tomu, aby bylo dítě o samotě s kočkou a zvíře držte dál. Mimo jiné hrozí, že by se ruce, které sebou v začátcích nekontrolovatelně míhají, mohly uhodit kočku a ta se mstít. Ani ne škrábancem nebo kousnutím dítěte, ale dá svoji nespokojenost jasně najevo dospělým. Může začít močit do bot nebo složeného prádla a ničit nábytek a dekorace. Jakmile se zlepší motorické schopnosti dítěte, najdou si k sobě cestu a stanou se blízkými kamarády.
