Erupce
Miminka, batolata i děti školkou povinné. Všichni jmenovaní vám umí pořádně zahrát na nervy. Je toho na vás hodně. Nároky partnera, děti, mazlíčci, celá domácnosti, nedaří se vám zhubnout, došel benzín, perete se s penězi, blíží se Vánoce, dostala jste menstruaci, zlomil se vám podpatek u kozaček, v pračce už tři dny leží mokré prádlo, na poště máte dva balíky a dole u schránek je oznámení, že následující den nepůjde elektřina ani voda. A pak jen stačí, aby dítě mělo ukňučený den, kdy se mu nic nezamlouvá, vynucuje si vaši pozornost a pak vás umí akorát odhánět, nechce jíst, koupat se ani spát. A pak - když už konečně myslíte, že je den za vámi - přijde drobek s tím, že ho bolí bříško. Není divu, že máte nervy na pochodu. Stačí lusknout a váš svět se rozsype jako domeček z karet.
Problém je v tom, že dítě (jakéhokoli věku) neumí rozklíčovat, co se děje. Ano, křičíte. Chápe, že jste naštvaná. Ale proč? Kdo za to může? Kdy vás to přejde? Co to znamená? Jak to bude pokračovat? Zatím partner čte mezi řádky, děti takovou schopnost nemají. Nechápou dvojsmysly, vysvětlování je mate, tichá domácnost děsí. Nemá smysl uplatňovat “dospělácké metody”. To jen prohloubí zatvrzelost na obou stranách, vzájemně si budete dělat naschvály, urážet se, brát se za slovo nebo v případě dětí za model chování a nepohnete se z místa. Musíte na to jinak.
Na druhou stranu si nemusíte hrát na dokonalost, zadržovat emoce a nezvýšit hlas. Dítě by mělo vidět, že vám občas tečou nervy, jste unavená nebo je vám do breku. Ale měli byste - vy i partner - situaci ustát bez ztráty kytičky, bez vulgarit, násilí, vyhrocených emocí, urážek, ultimát a dalších toxických vzorců chování. I při citovém vypětí a stresu jste pro svoje dítě vzorem a velice snadno od vás může procesy odkoukat a vnímat je jako přijatelnou normu.
Ale co potom?
Muž vaši náladu rozdýchá, bude našlapovat a časem se vše uklidní. S dítětem je to ale jiná. V hlavě má zmatek, cítí vztek, je uražené, zraněné, citlivé, zrazené, vystrašené. Je to směska emocí, které si vzájemně odporují a dohromady tvoří balíček něčeho, s čím budete jen těžko bojovat. Ztratilo totiž opěrnou zeď a neví kudy kam.
Nebojte se omluvy
Po vychladnutí se omluvte. Bez omáček. Přijďte a řekněte na rovinu to, co zapříčinilo ten výbuch emocí.
- Promiň, měla jsem toho moc v práci a bolí mě bříško. Je toho na mě dneska hodně. Udělala jsem chybu, když jsem si ten vztek vylila na tebe. Měla jsem ti hned na začátku říct, že dneska nejsem ve formě. Mohli jsme vymyslet klidnější program.
- Dneska se mi to vůbec nepovedlo. Doufám, že to napravíme a nebudeme se na sebe škorpit. Tvoje nálada mi taky moc nepomohla, ale já jsem dospělá a měla bych umět s pocity lépe pracovat.
- To jsem to vymňoukla. Mohli bychom se příště - až toho bude mít zase až až a hádka bude na spadnutí - podělit o všechny povinnosti? Nechci být taková.
Nezabředávejte
Nechte detaily daleko za sebou. Nejsou vůbec důležité. Jen rámcově vysvětlete, co se vám stalo, proč celá situace nastala a jak jí předejít. Nic víc netřeba. Jen tak ztratíte důvěryhodnost.
Nehledejte viníka
Viník jste vy. Vy jste zodpovědná za svoje vlastní emoce, pocity a nálady. Vy jste se měla ovládnout nebo včas zakročit, aby k hádce a napjaté atmosféře nedošlo. Dítě jen přililo olej do ohně, muž mlčel a tím situaci zhoršil, pes si vynutil procházku a soused pustil nahlas rádio .. . To jsou ale jen drobnosti, které urychlily ten výbuch, nezpůsobily ho!
Nekompenzujte
Cítíte vinu? Pravděpodobně ano. Ale vymýšlením náhradního programu, bonbonky, čokoládičkami, prodlouženou večerkou, novými šatičkami, pohádkovým maratonem nebo dlouhou koupačkou ve vaně toho moc nespravíte. Mnohem lepší je držet se programu a být v pohodě. Nemusíte se dítěti nijak odměňovat a dávat mu najevo, že jste přestřelili. Ono to ví. A to jediné, co v tento moment opravdu potřebuje, je láska. Vřelá, nestranná, nesobecká, upřímná a hřejivá.
Mějte pochopení
Poslední bod je paradoxně nejtěžší. Zatímco vy si svoje výstupy “užíváte” a prožijete je naplno, u druhých hned zasahujete a mírníte je. I oni ale nemají náladu, něco se jim nedaří, bolí, zraňuje a štve. Vzpomeňte si na svoje špatné dny a hned budete mít více pochopení pro dítě nebo partnera. I to přispívá k poklidnější atmosféře na domácí půdě a silnější důvěře mezi vámi potomky.
