Problém u babičky
Doba sviští poměrně rychle a už se nemůžete spolehnout na to, že vaše matka bude v důchodu, užívá si volné dny a netrpělivě čeká, že jí zavoláte s nabídkou hlídání. Dnešní babičky jsou vyčerpané, pracující, v neustálém časovém presu. A ocení, když si můžou o víkendu hodit nohy nahoru a vydechnout. Přibývá i těch, které se mají zkrátka rády a o kalup s dětmi nejeví zájem. Nelze jim to vyčítat, je to jejich život a jejich svobodné rozhodnutí. Možná se na jejich postoj díváme skrz prsty, ale už si svoje “odžily”, prožily dost starosti s vámi a nikdo je nemůže nutit, aby do toho šly znovu.
Druhý problém bývá zranitelnost dětí a dnešní výdobytky. Babičky vyhnaly svoje děti na dvorek, nechaly je bez plen a bez okolků jim řekly vše, co měly na jazyku. Přehnaná korektnost a péče může některé starší ženy na prahu šedesátky odrazovat. Pokud tedy nenastavíte střízlivá pravidla, může to být pro některé babičky problém. Cítíte-li, že jde jen o jakési ošlapování kolem, sedněte si, promluvte a vzájemně najděte kompromis. Třeba jsou strachy zbytečné.
Problém u miminka
Během šestinedělí je odložení miminka tabu. Je zranitelné dítě a svým způsobem i máma. Pokud není zbytí, nedá se nic dělat, ale měly byste okolnosti zařídit tak, abyste se odloučení vyhnuly. Proč? Protože máte jedinečný prostor pro nastavení pravidel, zkrocení hormonů a užívání si prvních chvilek s vaší novou láskou. I miminko potřebuje cítit bezpodmínečnou lásku a absolutní bezpečí a soukromí. Pendlování a změny prostředí mu nesedí - po psychické ani fyzické stránky. Takové změny může odstonat nebo proplakat několik dní. A to dozajista nechcete.
Na půl roce (dřív nebo později) je ale situace úplně jiné. Miminko je živější, přetáčí se, reaguje na okolí, baví se tím, co se kolem něj děje. Směje se, umí dát najevo emoce (s krocením je to horší), poznává lidi, které vídá pravidelně. V takovém případě můžete na pár hodin nebo třeba přes noc miminko opustit. Vždy se ale ujistěte, že je v dobré náladě. V opačném případě odchod zvažte. Hlídání by bylo za trest pro prcka i pro babičku.
Někdy ale miminko není připravené na to, aby strávilo delší čas (to může být i jen několik málo hodin) mimo máminu náruč. A tak pláče, vzteká se, zalyká, dusí, dáví, nechce spát, nechce chovat, vzpouzí se, odmítá jíst, může vyvolat zácpy, průjmy, horečky nebo bolesti bříška. Pokud se něco takového děje, okamžitě zařaďte zpátečku. Není to o tom, že by miminko bylo nevychované nebo zlobivé, ale nezná jiný způsob, jak vám dát najevo, že se mu něco nelíbí. Mluvit přece neumí. A tak na to jde skrz tyto negativní reakce a emoce. Zkuste tedy postupně zkoušet, co si můžete dovolit - půl hodiny, dvě hodiny, zajděte do druhé místnosti. Trénink je nezbytný.
Problém u rošťáka
Představte si tříleté dítě. Mluví, lumpačí, umí být sladké i vám pořádně zavařit. Je k nezastavení. A pak pláče, protože si uvědomí, že stráví noc bez vás. Je to absurdní. Možná si je ale vaší přítomností až moc jisté a vůbec si nedokáže představit, že by se něco - třeba i jen dočasně a na pár hodin nebo nocí - mohlo změnit. Babičku důvěrně zná, miluje ji a nevyměnil by ji za nic na světě, ale na hlídání? Na to se zkrátka a dobře necítí. Nechápete to.
Můžete to nějak změnit? Ano. Musíte s dítětem mluvit. Ne direktivně, ale vysvětlit mu, že potřebujete čas pro sebe, že babičce důvěřujete, že jste parťáci. Bez vidiny odměny v podobě nového vláčku nebo panenky, bez výhružek a ultimát. Snažte se omezit kontakt, jako je sondování skrz smsky nebo videohovory. Dejte dítěti pocit zodpovědnosti. A pokud je ten malý rošťák citlivější, zkuste mu vyprávět o svém dětství nebo prolistovat fotoalba.
Tříleté dítě by vás nemělo mít za rukojmou. Musíte najít kompromis, abyste byli spokojení všichni - máma, dítě i babička.
