Přejít k hlavnímu obsahu

Před rodiči ďábel, před ostatními anděl

Rodina

Děti mají tisíce podob. O tom by mohl každý rodič vyprávět dlouhé týdny a měsíce. Doma málem zboří celý byt a u babiček nebo ve školce jsou za anděla. Výjimečné? Ne, klasika. Prostředí děti hodně ovlivňuje a změnit to nelze. 
 

Dvě tváře 

Děti se neustále škatulkují. Je to zcela přirozené. Velké, malé, kliďas a vztekloun, mamánek nebo ranař, spáč a ranní ptáče, lenoch nebo turista, ďábel a andílek. Děti ale mají tolik podob, že nelze s jistotou říct, jaké ve skutečnosti jsou. Vše se navíc mění s vývojem psychiky a důrazem na emoce. To, co je pro dítě typické v batolecím nebo předškolním věku, může být o deset let později pasé. Do značné míry ho samozřejmě formuje sociální skupina a rodina, ale těch podnětů zvenčí je tolik, že kategorizování je vlastně k ničemu.

O to víc si to rodiče uvědomí, kdy od ostatních poslouchají, jak je jejich dítě milionové, hodné, zlaté, vnímavé, citlivé a nápomocné. Ano, je, tak jednou nebo dvakrát do roka. Jinak vám doma pěkně zatápí pod kotlem. Je to úplně normální. 

Prostředí na děti hodně působí a většinou je zklidní. Je to normální. Stejně tak dohled cizích osob nebo těch, které nemají denně na očích. Je tak běžné, že učitelky ve školce, lektoři v zájmovém kroužku, ale i babičky, prodavačky nebo tetičky si nemůžou vašeho andílka vynachválit. A pak se vrátíte domů, dítě se válí po zemi, vzteká se, odmlouvá, křičí a je na vás agresivní, hračky létají vzduchem, odmítá jídlo, kope do všeho, prská a běhá ode zdi ke zdi. Neposlechne na slovo. 

Peklo na zemi 

Takovou proměnu si nezaslouží žádný rodič, ale děje se to a musíte to brát s nadhledem. Jakmile si změnu chování vepíšete do srdce, může to silně narušit vztah mezi matkou, otcem a dítětem. Není to nic osobního. Jakmile se dítě dostane do prostředí, které důvěrně zná, a k lidem, o kterých ví, že ho milují a zároveň mu umí nastavit hranice, nabyde dojmu, že si může dovolit o něco víc. A rodiče v sobě vždycky najdou vůli nacházet řešení, vysvětlovat a nastavit to v rámci rodiny tak, aby byli spokojení všichni. 

Neuděláte nic. Opravdu. Nemá smysl s tím bojovat. Nevyhrožujte, nesrovnávejte, neposílejte děti k tetičkám, netrestejte. Dětem by to akorát ublížilo a necítily by se doma přirozeně a uvolněně. Ano, možná máte pocit, že právě volný režim na domácí půdě může za nehezké chování, ale nechte to být. 

Otevřená duše 

K večeru už můžete mít pocit, že melete z posledního, že jen pozorujete dítě a čekáte na poslední jídlo dne a ukolébavku. Jenže to je právě ten moment, kdy můžete všechno obrátit ve svůj prospěch. Krátce před večeří bývají děti už unavené a mnohem sdílnější než během dne. Lapte je, sedněte si a něčím je zaujměte. Vytvořte atmosféru, která je donutí na chvilku poslouchat. Ptejte se na dění během dne, na procházku, kamarády a lásku k rodičům a k domovu. Stoprocentně se dočkáte objetí, záplavy pusinek, úsměvů a pohlazení. Děti své rodiče milují, jen jim občas zvedají mandle a žijí z toho, že to souznění a nerozdělitelné pouto je oboustranné a přežije všechna pokušení. Nic hlubšího v tom opravdu není. 

Milujte a užívejte si každý den. 

autor: www.mojetehotenstvi.cz | Marcela Svobodová
kategorie: Péče o dítě

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.