Hlavně nenápadně
Bolest hlavy, uší, krku, svalů, kloubů, břicha. Je toho tolik, co může člověka soužit .. A teď si představte tu složitou situaci, ve které se ocitají děti. Nepromluví. Bolest si sice uvědomují, ale neví, jak ji vyjádřit. Cítí nepohodlí, ví, že se o ně něco pokouší, ale netuší, jak dát najevo svůj diskomfort a blížící se potíže. Je to zapeklité. A nezbývá jim než se spolehnout na to, že si rodiče těch jemných náznaků všimnou co nejdříve a zasáhnou.
Zasáhnou? Spousta rodičů na pláč dítěte reaguje podrážděně a hned v začátku neodhalí komplikace. Dají dítě (nutí ho) spát. I když se mu nechce. Bolest ho totiž budí a brání odpočinku. Jdou s ním ven, aby změnilo prostředí, snaží se ho rozptýlit, pustí mu pohádku, naservírují mu osvědčené dobroty. Nic ale nefunguje a odmítavý přístup dítěte, kdy mu nic není po chuti nebo jen pláče a drásá rodičů nervy, je na hlavu. Stačilo by ale jediné - přijmout, že dítě mohou svírat bolesti.
Receptory, skrz které člověk vnímá bolest, jsou všude po celém těle, ne jen ve tkáních, sliznicích nebo na kůži. Jedinou výjimkou je mozková tkáň. Musíte si uvědomit, že bolest není stav, na který si lze zvyknout, ale vždy je to indikátor blížících se nebo už probíhajících potíží, které je nutné léčit a co nejdříve odstranit.
Čeho je moc ..
Dospělý člověk dokáže bolest identifikovat a lokalizovat, vnímá její proměny. U dětí je to složitější. Poprvé se o nepohodlí zmíní až kolem třetího věku, kdy znají pár slov. Někdy to sice přijde dřív, ale většinou jen ukazují a popis intenzity nikde. První měsíce to mají rodiče mnohem těžší. Musí miminko neustále pozorovat a všímat si všech anomálií v chování nebo zjevu. Na druhou stranu to nesmíte přehánět, k paranoie je to jen krůček. Je to tenký led. Na jedné straně nechcete podcenit zdravotní stav dítěte, na druhé se nezdráháte jet do nemocnice na pohotovost s každou prkotinou. Je třeba najít balanc.
Signály v akci
Všímejte si jemných nuancí a změn. Nonverbální komunikace je u miminka zásadní a každý rodič, který se ji naučí rozluštit, má z půlky vyhráno. Hodí se to nejen při posilování vztahu a důvěry mezi všemi zúčastněnými, ale i při bezplenkové metodě nebo právě odhalování nemocí a bolestí.
- Neurčitý výraz bez grimas nebo úsměvů
- Bez zájmu o okolní dění
- Chvění brady, sevřené čelisti
- Neklidné nebo naopak napjaté nohy
- Zjevné napětí v končetinách
- Stáčení se do luku (úleva od křečí nebo tenze)
- Naříkání, kňourání
- Usedavý pláč nebo křik jasně související s bolestí
- Nemožnost dítě uklidnit
- Zrychlený tep a mělký dech
- Zvýšený krevní tlak
- Rozšířené zorničky, pomrkávání
- Pocení
- Změna barvy kůže
- Sucho v ústech
Těch signálů, kterými dává dítě najevo nepohodlí a úpornou bolest, je celá řada. Často jde o balíček několika z nich. Po tom, co pojmete podezření, je třeba potíže lokalizovat. To je většinou poměrně složité. Promačkejte miminku bříško a zoubky, pochovejte ho, uložte ho do pro něj přirozené a ulevující polohy. Po pár hodinách od nástupu bolestí se zpravidla objeví přidružené potíže jako je horečka, průjem, vyrážka a další faktory. Pak už je jasné, jak postupovat. Nasaďte léčbu prášky, dávejte obklady, snažte se miminko udržet v klidu, vsaďte na tělesný kontakt a živočišné teplo. V případě akutních potíží jeďte na pohotovost hned, pokud se vám daří držet nemoc na uzdě, ale do tří dnů symptomy neustoupí, navštivte pediatra, který dítě lépe vyšetří, udělá stěry a testy.
Bolest nemoc jen neprovází, ale je i na samém začátku. A její odhalení je základní kámen včasné diagnózy a rychlé léčby. Naučte se se svým miminkem komunikovat i beze slov, abyste mu mohli obratně ulevit a brzy se zase objevil na dětské tváří krásný úsměv.
