Přejít k hlavnímu obsahu

Vývoj dítěte v 1.- 3. roce

Středa 20. Březen 2013 09:31

Dítě je od narození samostatnou a přirozeně moudrou bytostí, která do

velké míry zrcadlí to, co je jí nabídnuto, je tedy i odrazem našeho působení,

vzoru a modelu.

Každý živý tvor, pokud není ovlivněn nevhodnými mechanismy a ne-

odpovídajícím přístupem, je intuitivně a instinktivně veden ke správnému

jednání a chování svým vlastním vnitřním hlasem, naprogramováním, ge-

netickou pamětí, svou již zmíněnou přirozenou moudrostí. Z tohoto poznání

vyplývá i přístup k dítěti uplatňovaný již od jeho početí. Dítě chce být dobré,

milováno, chce se vyvíjet správně a je jen na nás mu tuto obdivuhodnou

a dokonalou snahu příliš nekomplikovat.

Zkusme se podívat na výchovu a s tím související nastavení a uplatňo-

vání pravidel jako na průvodcovství, kdy průvodce respektuje dítě se všemi

již řečenými schopnostmi. Současně si od dítěte zaslouží respekt, pochopení

a vztah, který se opírá hlavně o vzájemně stanovená a uplatňovaná pravidla,

hranice, požadavky a potřeby.

Je nad slunce jasné, že musíme začít u sebe. Všechno, co se v našem

chování promítne k dítěti, jakkoli velkému, se bude odrážet v jeho cho-

vání k nám i k okolí. Výchova je především osobní disciplína a vnitřní

ukázněnost, schopnost se vcítit, porozumět bez předsudků a naučených

klišé. Výchova je snaha svým pozitivním konáním a jednáním ukazovat

správnou cestu a mít stále na paměti, že nejsme neomylní a nemáme patent

na správné řešení, i když jsme dospělí a zkušení lidé a navíc vše děláme

s nejlepším úmyslem. Berme na vědomí, že dítě naprosto stejnou situaci

či událost může vnímat zcela odlišně. Jeho jednání pak bude vedeno sice

nezralou, ale o to více nepochroumanou a krystalicky čistou představou,

nezatíženou naším naprogramováním.

Asi nejsložitější bude sjednotit se nebo alespoň se přiblížit k představě,

jak na dítě působit. Vycházejme opět z předpokladu, že naše jednání je

intuitivně správné. Samozřejmě jsme ovlivněni výchovou našich rodičů,

působením všech kolektivních zařízení, kterými jsme prošli, společností,

která na nás má neustále vliv… Připusťme, že ne náhodou jsme založili

rodinu právě s naším partnerem. Pokud to byl přirozený a neuspěchaný

výběr a proces, máme veškeré předpoklady k tomu, abychom měli přibližně

podobné názory a dokázali se shodnout na významných a pro dítě důležitých

krocích, které budeme postupně a s citem uplatňovat.

Fakt, že se budeme v jednotlivostech a detailech lišit, není na škodu,

dítě se musí naučit vnímat odlišnosti a postupně je chápat, přijímat a naučit

se s nimi žít. Připravujeme ho do života plného kontrastů, navzájem se

popírajících skutečností, zvyků a názorů a současně od dítěte očekáváme,

že bude vnímavé, chápavé a tolerantní k již řečeným nejednotnostem.

Hlavní a nejdůležitější je dle mého názoru dopřát dítěti díky našemu

přístupu pocit jistoty, zázemí, představu o správnosti a spravedlnosti, vnitřní

klid, pocit sounáležitosti se vším živým i neživým kolem nás. Svým příkla-

dem můžeme napomoci rozvinout v dítěti ohleduplný, láskyplný a tvořivý

přístup, který nebude v rozporu s jeho vlastním cítěním a vědomím.

Prarodiče v této snaze zvané výchova, nebo lépe vedení dítěte, budou

pravděpodobně uplatňovat přístup, jímž směrovali kdysi vás, tedy přístup

obroušený a vyhlazený léty zkušeností a praxe a snad i nově nabytých

poznatků a pochopení.

Obvykle nemá u prarodičů smysl trvat na přesných zásadách, nebylo

by to reálné a přirozené a výsledek by nebyl ani nijak žádoucí. Vyplatí se

jim jasně a zřetelně pojmenovat konkrétní věci, které opravdu nechcete

akceptovat, a ověřit si, že dokonale pochopili, o co se vám jedná a proč,

a že na váš požadavek přistoupili.

Dítě se s rostoucím věkem bude lépe orientovat v jednotlivých prostře-

dích a adekvátně reflektovat na různé, někdy mírně se lišící výchovné snahy.

Proto je tak nesmírně důležité rodinné zázemí a zdravá atmosféra vytvářející

v dítěti pocit jistoty, ukotvení a pocit správnosti. Takové podmínky si bude

dítě obhajovat samo a postupně je i prosazovat a uplatňovat.

Chceme přece našemu dítěti prospět a podpořit je v jeho budoucím

dospělém životě. Chceme, aby našlo svou vlastní rovnováhu, identitu, aby

věřilo a umělo si obhájit svůj úsudek, aby bezhlavě nepodléhalo autoritám,

společenským vlivům, nekulturnímu prostředí. V rodině mu vytváříme

„podmínky ke studiu“ – soustředěnou pozorností, diskusí, vlastním dobrým,

ale i špatným vzorem a postojem mu nabízíme učební nástroje, které pak

bude uplatňovat ve své dospělosti.

Ukázka je z knihy -Vývoj dítěte v 1.- 3. roce, Simona Lazzari, www.studioprozeny.cz

autor:
témata:

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.