Kdysi a dnes
Neustále se opakuje, že “provoz” dítěte zatěžuje přírodu a ubližuje planetě. Tuna těžko rozložitelného odpadu mluví za vše. Pleny, ubrousky, oleje, mastičky, podložky. Je toho tolik, co dítě potřebuje. Ale je fajn, že se rodiče mohou na všechny ty výdobytky spolehnout a mít snazší život. Těžko si představit situaci pár desetiletí zpátky, kdy se používaly jen látkové pleny nebo nebyla pračka v každé domácnosti samozřejmostí. Byly to těžké časy a pro spoustu lidí je tedy v tomto kontextu bezplenková metoda nepochopitelná. Je to krok zpátky a nejlepší možný způsob, jak si zkomplikovat život s dítětem. Nebo ne?
O co jde?
Bezplenková metoda není ani tak o plenkách, ale spíš o způsobu komunikace a udržení blízkého kontaktu mezi rodičem a dítětem. Posilujete ho při společném usínání, při kojení .. a nově právě i při vylučování. Tomu totiž předchází moment, kdy dítě vydá jasný signál, že cítí potřebu. A rodič obratně zareaguje a dítěti pomůže. Bez plen, bez svlékání, bez krémů a další péče plné chemických složek.
Dozajista si hned představujete směšnou situaci, kdy se to celé časově nesejde, vy dřepíte s dítětem v náručí a nic nebo je dítě rychlejší než vy a nehoda je na světě. Tomu všemu přece dokáže jednorázová nebo látková plena zabránit. Pointa je ale úplně někde jinde. Bezplenková metoda byla vždy hojně využívaná především v zemích třetího světa. Především z důvodu úspory peněz nebo nedostatku hygienických potřeb. Je to stav, který tam trvá dodnes. Zajímavý přístup k vylučování dětí si ale postupně osvojily i mnohé další země a především v USA a v západní Evropě se těší velké oblibě. Například ve Velké Británii, kde je běžné, aby měly plenu i čtyřleté děti a rodiče svorně čekají na moment, kdy bude připravené kalhotky odložit a odváží se na toaletu, tvoří dva znesvářené tábory. Jako by tam scházel průměr.
Pro to, abyste mohli praktikovat bezplenkovou metodu, se musíte s dítětem naladit na stejnou notu a věnovat mu maximum času. Mnohé studie prokázaly, že už od prvních týdnů jsou kojenci schopni dát jasně najevo, že cítí potřebu. V tu chvíli je rodič vezme, stočí do klubíčka a umístí (stále v ruce) nad nočník, toaletu nebo nádobu, do které se vyloučí. Genitálie a zadeček pak stačí otřít kouskem toaletního papíru. Netřeba speciálních mastiček a krémů nebo téměř nerozložitelných ubrousků.
Problém je v tom, že škála signálů, které děti vysílají směrem k rodičům, je poměrně pestrá. A občas je oříšek odhalit, který způsob využívá právě vaše miminko.
- Náhlé ticho a útlum pohybu
- Vrtění celým tělem
- Nárazové odmítání mléka nebo stravy
- Přesunutí se na oblíbené místo (na křeslo, pod stůl, do chodby)
- Sahání si do rozkroku a podbřišku
- Zvukový signál
- Plácání, tleskání, hraní si s prsty
Jakmile rodiče odhalí, čím dává dítě najevo, že si potřebuje odskočit, máte napůl vyhráno. Naučili jste se s dítětem komunikovat a to velmi citlivě vnímá, že vyvíjíte snahu a snažíte se mu být blíž. Je ohromná chyba myslet si, že v této rovině kojenec neuvažuje. Pochopitelně vnímá i tyto jemné nuance a otázka vylučování je pro něj “delikátní”. Může se to někomu zdát hloupé, jde o výměšky a “špinavou záležitost”, ale možná právě proto se tím tvoří pouto, protože rodič ulevuje dítěti a ne jen sobě.
Pro děti je pak zcela přirozené přejít na nočník nebo rovnou na klasickou toaletou s menším prkénkem pro děti, díky kterému se cítí bezpečně. Bezplenková metoda je tak ideální způsob, jak zajistit plynulý vývoj. Jen si představte, jaký to musí být šok, když dítěti, které dva roky vylučuje jen do jednorázových plen, poručíte, aby se přesunulo na nočník. Obě strany to stojí spoustu nervů a stresu, výjimkou není ani pláč nebo poplácání po zadečku, výhružky a odměnový systém za každou kapku.
Bezplenková metoda není všeho spásná, ale má svá pozitiva, která vyvrátit ani popřít nelze.
Když není na dohled
Velkou nevýhodou bezplenkové metody je to, že vyžaduje téměř neustálou kontrolu a vzájemnou blízkost rodiče a dítěte. To ale pochopitelně není možné. V noci nebo při cestě autem se to pochopitelně praktikovat nedá. Mnoho rodičů využívá jednorázových plen, protože to už není taková finanční zátěž a během dne, kdy jste na příjmu, máte zajetý systém. Mnohem lepší volbou jsou ale látkové pleny, kde dítě cítí nekomfort a s největší pravděpodobností se rodičům ozve, že potřebuje přebalit.
Spousta rodičů využívá pleny i při pobytu venku a výše zmíněnou metodu praktikují jen doma. To ale dětem často nestačí a mají v hlavě zbytečný zmatek. Snahy pak přichází vniveč. Stačí si pořídit skládací nočník, který hravě sbalíte do batohu nebo do kabelky a v momentě, kdy dítě vyšle signál, je jeho rozložení a příprava na vylučování otázkou pár vteřin.
Nejste v tom sami
S bezplenkovou metodou se musíte připravit na odsouzení a značnou pozornost. Přiklání se k ní čím dál více rodičů, ale v součtu je to směšné minimum. Není divu, že se budete setkávat s názory, proč si tak komplikujete život, proč dítěti odpíráte “komfort” vyčůrat se do pleny, proč ho zbytečně zatěžujete, jestli máte finanční potíže, že musíte šetřit. Tato metoda vyvolá opravdu spoustu všetečných otázek. K tomuto způsobu učení se ale přiklání i mnoho slavných jmen, v čele s Mayim Bialik, známé ze seriálu Teorie velkého třesku.
