Ty sny ..
Zná to každý rodič. Jen co se dítě probudí a ještě v polospánku se posadí na posteli, začne vám překotně vysvětlovat, co se mu zdálo. Většinou jsou to různá monstra a příšerky, čarodějnice, inspirace pohádkami, otrávená jablka, trpaslíci, kouzla, magie. Dětem do snů nezasahujte ani je nezesměšňujte. Je to jejich svět. To, co vidí během dne, se promítá do snů. A děti jim věří. Stejně jako vy inklinujete k různým politickým stranám, děti se nechávají unášet kouzly. Je roztomilé, jak zapáleně přemítají o zlu i dobru. Jako by byl sen realita.
Zpozorněte jen ve chvíli, kdy se dítěti zdá, že se topí nebo padá, že se rozvádíte, že zůstane samo, že někdo zemřel. Takové sny mají pochopitelně zdroj jinde než v pohádkách a je třeba zrekapitulovat, co se aktuálně děje kolem malého špunta.
Postelové cvičení
Představte si malé miminko. Ještě ani neotevřelo očka a už se natahuje jako na skřipci. Protáhne si každý prstík, bříško, otočí se na všechny strany a každému pohybu dá pár vteřin navíc. Je to nesmírně roztomilý rituál, na který v dospělosti lidé bohužel zapomínají. Uvědomění si vlastního těla je totiž pro miminka typické. A není divu, že jste - rodiče - celí rozlámaní, když spíte zkroucení jako v mušli a ráno hned vystřelíte z postele. Po zdravém pohybu ani památky. Inspirujte se dejte si dvě tři minutky na protažení, abyste aktivovali všechny svaly a prokřupali klouby. Hned bude den o něco krásnější.
Ranní protažení je pro děti nezbytné. Proč? Na to je jednoduchá odpověď. Podpoří tak svůj přirozený vývoj, stavbu těla a růst svalů. Rozhodně jim tedy ve vrtění nebraňte a nesnažte se ho urychlit. Tělo jím napovídá, co dělat. A jde o velmi intuitivní záležitost.
Babičky nadevšechno
Je úplně jedno, jak daleko od babiček bydlíte. Jestli sotva dvě ulice, ve městě za řekou, na druhé straně republiky nebo dokonce za hranicemi. Děti babičky milují. Jsou pro ně něco jako hřejivá náruč a kolébání na obláčku. Mohou tam všechno. Mlsat, ponocovat, špitat do tmy, dívat se na bláznivé pohádky, skákat do řeči, zapatlat si ruce od těsta a ujídat rozinky, česat vlasy a vytvářet z pramenů uzly na tisíc způsobů, nahánět kočku a spát v jedné posteli. A to je pro děti jako sen. Sen, ze kterého se nechtějí probudit. A kterým vám budou pár týdnů po návratu mávat před nosem. Protože u babičky je to prostě lepší. Není, režim má svoje opodstatnění, ale děti to ještě nevidí. A tak za ty své anděly budou bojovat do posledního dechu. Tak to prostě je. Nic s tím nenaděláte.
