Volnost
Spousta rodičů dělá jednu zásadní chybu. Snaží se dětem všemožně pomáhat, přidržovat je, vést a co nejrychleji je střídání nohou naučit. Paradoxně jim - malým chodcům - může ublížit. Jak to? Vysvětlení je jednoduché. Dá se pochopit, že nechcete, aby se dítě zranilo a tím získalo odpor k dalším pokusům, ale přílišná ochrana nedá batoleti dostatek prostoru k tomu, aby zkoušelo, co všechno jeho tělo umí. Nerozvine se u něj smysl pro rovnováhu, nenaučí se používat svaly, nezíská důvěru v sebe samotného.
Podpora
V rozporu s prvním bodem je podpora. Na jedné straně dítě totiž potřebuje volnost, na druhé podporu rodiče. Nechat dítě jít napříč místností. Když už přece ušlo tři kroky, do dvou dnů zvládne celý obývací pokoj. Kdepak. Takhle to nefunguje. Čekají vás dlouhé týdny a možná i měsíce, kdy bude dítě vyžadovat vaši přítomnost a bedlivý dohled nad každým krůčkem. Nohy se mohou zamotat, přepadne ho únava, objeví se překážka a “bebí” na hlavě. Pro dítě je chůze velký krok - doslova. Ohromný progres, je pyšné. To ale neznamená, že se necítí nejisté a nepotřebuje rodičovskou podporu. Nejde jen o fyzické přidržování, ale i pocit, že vás zajímá, kam se dítě posouvá, co umí.
Čas
Děti se prvně postaví kolem devátého až desátého měsíce. To ale nevypovídá nic o chůzi. To je další fáze, která může přijít s odstupem dvou až tří měsíců. Některé děti jsou velmi poctivé a každou úroveň si maximálně procvičí. Stání je pro mnohé z nich mnohem těžší než následná chůze. Postavit se - to je oproti plazení nebo sezení (některá batolata první stojí než sedí) ohromný pokrok. Nenuťte děti do prvních krůčků. Samy nejlépe odhadnou, kdy je ten správný čas. Rodič v tomto směru funguje jen jako tichá podpora. Nic víc se od něj neočekává. Snad jen to, aby byl fascinovaný tím, co jeho dítě dokáže - bez srovnání s ostatními.
Úklid
Na rodičích je i další úkol. Úklid. Musíte místnost, kde se dítě rozhodne trénovat, uzpůsobit tak, aby nedošlo ke zranění. Rohy oblepte speciálními ochrannými nálepkami, srolujete nebo přilepte koberec, dejte pryč malé kusy nábytky, ostrá madla na skříňkách, dávejte pozor na radiátory nebo běhající kočky, hračky pro domácí mazlíčky, odstraňte skleněné kusy nábytku a zabezpečte stojací lampy. Dítě padá znenadání. A pokud už trochu chodí, ale krok má stále vratký, hledá záchytný bod. A pokud chytne lampy, pravděpodobnost, že ji na sebe převrhne, je téměř stoprocentní.
Klid
Jen si vzpomeňte na sebe, když děláte poprvé guláš podle receptu své babičky, přivrtáváte police nebo zkoušíte uháčkovat čepičku pro miminko. Potřebujete klid a ne osazenstvo, které bude čekat na vaše neúspěchy a vše komentovat. Připravte dítěti prostředí bez zbytečného rámusu. Jen rodiče a tichá podpora. Jedině tak se mohou malí snaživci maximálně soustředit a nic je nebude v jejich úsilí rozptylovat.
Všeho moc škodí
Strach o dítě může některé rodiče doslova paralyzovat. Jsou až příliš úzkostní a snaží se ho chránit i před tím nejmenším nebezpečenstvím. Je to normální, ale jen do jisté míry. Je třeba zajistit, aby si dítě nevyrazilo zub a nerozbilo hlavu o hranu stolu, ale není možné vyklidit mu z cesty všechny překážky. Chránič na kolena a přilba na první krůčky má sice na trhu své zastoupení, otázkou je, je-li takové zboží pro dítě skutečným přínosem. Jak jinak dítě získá zkušenost?
