Ruce v hlíně
Děti milují ten proces, kdy zasadí semínko. Je to pro ně ohromné dobrodružství. Každý den chodí kontrolovat truhlíky a pobíhají po vyšlapaných cestičkách mezi záhonky. Zpívají, poňoukají, těší se na první zelené lístky, které vykouknou z hlíny. Dospělí rostlinky zasadí a pak jen čekají, co z toho bude. Ale děti ne. Ty vidí úžasný příběh. A tak byste měly příležitost chytit za pačesy a udělat z pěstování alfu a omegu každého dne.
- Zábava - děti milují ten progres, jak kytka roste. V každé fázi je to pro ně úžasné a neokoukané
- Empatie - děti se na rostlinách učí různé emoce - když vadne, když roste a prospívá, když se láme ve větru, když jí listy proděravěl slimák ..
- Zodpovědnost - děti musí kytičky zalévat, kypřit půdu, zbavovat plevele, chránit před zimou. To všechno v nich buduje smysl pro zodpovědnost, který je nedílnou součástí zdravého mentálního vývoje a budoucí bezproblémové fungování v rámci rodiny, osobních vztahů a kolektivu
- Osvěta - děti se rády učí, když mají o danou věc zájem. Využijte toho a vyprávějte jim, jak rostliny žijí, jak fungují, co potřebují, co jim nesvědčí, jaké jsou druhy
- Za hranice - to, že má dítě doma rostlinku na starost, je fajn, ale někdy to nestačí. Při procházce hledejte nové druhy, vyrazte za město za lučním kvítím nebo do zahradnictví prohlédnout si, co všechno je k mání
Jak na to?
Ke konci února je ideální čas na přesazování pokojovek i první předpěstování rostlinek do záhonu. Co zvolit? Těžko říct, co je pro děti lepší. Ale květiny jsou jen na koukání a víc než proces, kdy se z poupátka vyloupne krásný kvítek, děti čekat nemohou. Možná je pro ně zábavnější pozorovat, jak z malého semínka vypěstuje chutnou mrkev nebo začnou plodit malá rajčátka. Vidí výsledný produkt a dokonce ho mohou slupnout. Proč ne? Stejně dobře zafungují maliny, které rostou, pnou se, kvetou a postupně červenají, jahody nebo ostružiny. Okurky zase rostou do délky a dýně se za pár dní nevejdou na záhon. Zahrada je pro děti jako kouzelný svět, kde se pořád něco mění.
Práce šlechtí
Nechte děti, aby pracovaly. Mohou si umazat ruce od hlíny, rýčem obdělávat záhonky, motyčkou vyhrabávat kamínky, po kolenou lézt na zemi a pečovat o rostlinky. Práce je příjemně unaví a budou pyšné na to, co dokázaly. Není na tom vůbec nic špatného. K čemu by bylo, abyste všechno udělali vy a dítě se na vás jen koukalo. Pozorování je fajn, ale praxi se nic nevyrovná. Nehledě na to, že když si tu dřinu užijí se vším všudy, budou si výsledků mnohem více vážit.
Smutný konec
Někdy rostliny napadnou škůdci, někdy je poláme silný vítr nebo zničí nárazový mráz, jindy zkrátka jen povadnou. I to ale k pěstování patří a nemá smysl děti chránit před takovým osudem. Je třeba, aby viděly to dobré i to zlé. To, že i přes všechnu možnou snahu nemusí být výsledek vždy stoprocentní.
Není to jen o zahradě
Zahrada - to nejsou jen bylinky a rostliny. To je práce a spousta aktivit kolem. Je třeba průběžně kontrolovat veškeré náčiní, čistit ho a brousit, kupovat nebo vyrábět hnojivo (například z kopřiv), prohrabávat kompost, natahovat fólie proti mrazu, dláždit cestičky nebo solit slimáky. Zasněně se dívat na červenající se jahody nestačí, zasvěťte je do všeho, co se zahradou souvisí. Budou nadšené. Práce dětem totiž vůbec nevadí, když je hravá a komplexní.
Vyšší třídní
Péče o zahrádku je jen začátku. V první řadě zasejte to, co má dítě nejradši - bazalku a petržel a cherry rajčata, dýně nebo lesní plody. Nemá cenu trápit se nad fazolkami, kdy si je děti pak na talíři neužijí. Když si vypěstují malá rajčátka, budete se divit, jak rádi si je přidají do salátu, stejně tak do jogurtu maliny. Je to stejné jako u dospělých. To, u čeho trávíme čas a co vyžaduje dřinu a péči, je nám mnohem milejší.
