První vlaštovky
Největší pozornost se upíná na angličtinu. Právem. Metody se ale dají aplikovat i na jiné jazyky - němčinu, francouzštinu, španělštinu, ruštinu, italštinu a mnoho dalších. Čtvrt století zpátky zažívaly ohromný boom anglické školky, později se přidaly jazykové tábory a zájmové kroužky ve škole. Rodiče rádi zaplatili a děti se během roku naučily pár slov a doma jejich opakováním všechny terorizovaly, protože uměly něco navíc. Výsledek byl ale nevalný a jedna lekce týdně dětem nic moc nedá. U jazyků je důležitá pravidelnost a opakující se rituály. Sedmidenní pauza je přes čáru.
Malý génius
Dospělí se snaží jít na všechno rozumem a při učení cizích jazyků využívají jen deset procent kapacity mozku. Dítě kolem tří let funguje jako houba a za rok je schopné naučit se skoro dva tisíce slov. Jde o spontánní přístup k výuce, nepřipouští si, že namáhá hlavu. Je to pro něj zábava, objevování něčeho nového, posouvání hranic. To dítě v předškolním věku baví. V sedmi letech přichází s nástupem do školy mírný útlum. Mnoho studií prokázalo, že to, co se dítě naučí právě do šesti až sedmi let, je velice pevný základ, který nezapomene a bude se dál vyvíjet. Na druhou stranu nemá smysl podrobovat dítě nekonečnému drilu a vysvětlovat mu principy gramatiky, slovosledu a minulých časů, které jsou v angličtině poněkud zmatené. Učení je hra. Dokud to tak dítě bude vnímat, bude ho to bavit a mozek přijme všechny znalosti s mnohem větší lehkostí. Je to stejné jako u mateřského jazyka. Proč se u češtiny rozplývat nad roztomilou snahou, jak se dítě pokouší domluvit se svými vrstevníky nebo s rodiči, ale u cizích jazyků vyžadovat přesnost na první dobrou? Pokud byste usadili dvouleté dítě a jeho otce do cizojazyčného prostředí a oba se v rámci svých sociálních rolí dostanou pravidelně do prostředí s lidmi, je téměř jisté, že po pěti letech budou oba mluvit bez problémů, ale dítě bude svižnější, jistější a občas svého rodiče opraví.
Mýty a předsudky
K cizím jazykům se přidružila celá řada mýtů. Některé z nich jsou dávno překonané, jiné přežívají dodnes. Tyto tři vyvolávají horlivé diskuze a rozdělují lidi na zastánce a odpůrce.
Hatmatilka a zmatek
Během procesu učení nastane situace, kdy dítě začne míchat mateřský a cizí jazyk. Od každého zná trošku a dohromady už to bude slušný balíček slov. Co na tom, že to k sobě neladí a nikdo mu nerozumí. Není čeho se bát. Je to přirozený vývoj. Dítě vnímá, s kým má jak mluvit, který jazyk je rodný a cizí. Jen potřebuje čas, aby všechna slova zaškatulkovalo. Nic víc v tom není. Nepojí se s tím zmatek ani opožděný vývoj. Jde o pouhou mezizastávku, aby dítě nabralo síly pro další učení.
Pomoc multimédií
Někteří rodiče si usnadňují práci pouštěním filmů, seriálů a písniček v anglickém jazyce. To je ale špatně. Dítě potřebuje kontakt naživo, okamžitou reakci. Můžete si hrát s maňásky, učit se říkadla a hrát slovní hry, dělat rozhovory a vytvářet situační scénky. Televize by měla fungovat jen jako pomocná berlička. Nic víc.
Nerozumíš? Přeložím
Děti vnímají jazyk komplexně, nezaměřují se tolik na jednotlivá slova, ale prim hraje situace a různé reakce v ní. Nerozumí sice na sto procent, ale to se nedá v nízkém věku tvrdit ani o mateřštině. Velice rychle se umí zorientovat a vytvořit si souvislosti. Pasivně přijmou všechny podněty, v hlavě zkonstruují význam a začnou ho velice obratně používat. Jednoduché a bez námahy. Princip je zkrátka stejný, jen dospělí mají zbytečné předsudky. Lepší je nepřekládat, jen korigovat velké přešlapy a nechat dítě vnímat naplno.
