Přejít k hlavnímu obsahu

Dítě je přece “ženská záležitost” ...

Otec

Společnost jde progresivně dopředu a boří mýty a předsudky, přesto některé z nich stále zůstávají. A otázka rodičovství patří mezi ně. Mužů, kteří se dobrovolně hlásí ke starosti o dítě, sice přibývá, ale z celkového počtu je to jen směšné číslo. 

Dítě má otce i matku 

V některých kulturách je starost o dítě pouze na ženách a muži se zapojují jen sporadicky, většinou vůbec. Fungují jako pozorovatelé a veškerá zodpovědnost za chování, vývoj a prospěch dítěte jde za matkou. V Evropě je situace jiná a rodiče se o starost o dítě dělí. Prozatím ne rovným dílem, ale situace se pomalu zlepšuje. Jen málokdo si totiž umí představit, co všechno život s dítětem obnáší. 

Full servis pro maminky 

V České republice je možné zůstat doma až čtyři roky. Je to skutečný nadstandard. V ostatních zemích tak benevolentní systém není. 

Ve Švédsku trvá rodičovská dovolená 480 dní, ale pouze s podmínkou, že se rodiče podělí. Jeden je doma 420 dnů, druhý zbylých šedesát. Podobná situace je i v Německu, kde se čas dělí na dvanáct měsíců pro jednoho a dva měsíce pro druhého - většinou otce. Ti ale z finančních důvodů nechávají svůj díl propadnout. 

V USA stojí příspěvek na mateřskou dovolenou stranou a stát nic nepřispívá. Jen garantuje, že vám zaměstnavatel po dobu dvanácti týdnů podrží pracovní místo. Ani v Austrálii není situace příznivá. Po pevně daných osmnácti týdnech je s příspěvkem konec a ženy většinou nastupují do práce. Ve Velké Británii mohou být ženy doma deset měsíců za 90 % mzdy, ale poté se částka rapidně snižuje a ženy by bez práce žily na hranici chudoby. 

Francouzky se vrací do práce zpravidla po čtyřech měsících. Po tu dobu pobírají 100 % své mzdy, pak nic. Naštěstí se mohou spolehnout na hustou síť školek, jesliček, agentur, au-pair a chův. Ve Francii, v Portugalsku i ve Španělsku mohou být ženy s dětmi až do tří let věku, ale nemají nedosáhnou na  finanční podporu a v některých případech ztrácí nárok na pracovní místo. 

Česká republika skutečně vyniká a na paty jí šlape jen Slovensko, Polsko a Rakousko, kde si po uplynutí čtyřech měsíců s plnou podporou volí rodiče jeden z pěti modelů a podle míry zapojení otce mohou regulovat délku čerpání i výši příspěvku. 

Mnozí tatínci se nechtějí první týdny angažovat a jen se inspirují. Až po čase, kdy je dítě socializované a zvyklé na prostředí a dobře známé hlasy, se osmělí. Důvodů, proč se na začátku chovají zdrženlivě, je mnoho: 

  • Dítě je pro ně příliš křehké a bezbranné 
  • Žijí v předsudku a svoji roli vidí jen v zabezpečení rodiny 
  • Žena jim nedává dostatek prostoru a času o samotě s dítětem
  • Mnohem hůř než žena snáší křik nebo nevoli dítěte 
  • Bojí se selhání 
  • Neumí si vytvořit systém a režim 
  • Mají strach z neznáma a o obávají se výsměchu 

Drtivá většina z nich naváže s dítětem kontakt s prvními slovy nebo krůčky, kdy muži získají jistotu a řešení starostí nebude záviset jen na jejich intuici. Je třeba ale muže k takovému kroku vést a průběžně je zapojovat do péče o děti. Ty přece potřebují oba rodiče, pokud jsou ve vztahu. Přístup matky i otce je odlišný, ale směřuje ke stejnému cíli a děti by měly vidět spravedlivou dělbu práce od samého začátku. Jak známo, učí se pozorováním a napodobováním. A čím víc se budou muži stranit a separovat svůj život od toho rodinného, tím pokřivenější představy a fungování vztahů bude dítě mít. 
 

autor: www.tehotenstvi.cz | Marcela Svobodová

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.