Dítě má otce i matku
V některých kulturách je starost o dítě pouze na ženách a muži se zapojují jen sporadicky, většinou vůbec. Fungují jako pozorovatelé a veškerá zodpovědnost za chování, vývoj a prospěch dítěte jde za matkou. V Evropě je situace jiná a rodiče se o starost o dítě dělí. Prozatím ne rovným dílem, ale situace se pomalu zlepšuje. Jen málokdo si totiž umí představit, co všechno život s dítětem obnáší.
Full servis pro maminky
V České republice je možné zůstat doma až čtyři roky. Je to skutečný nadstandard. V ostatních zemích tak benevolentní systém není.
Ve Švédsku trvá rodičovská dovolená 480 dní, ale pouze s podmínkou, že se rodiče podělí. Jeden je doma 420 dnů, druhý zbylých šedesát. Podobná situace je i v Německu, kde se čas dělí na dvanáct měsíců pro jednoho a dva měsíce pro druhého - většinou otce. Ti ale z finančních důvodů nechávají svůj díl propadnout.
V USA stojí příspěvek na mateřskou dovolenou stranou a stát nic nepřispívá. Jen garantuje, že vám zaměstnavatel po dobu dvanácti týdnů podrží pracovní místo. Ani v Austrálii není situace příznivá. Po pevně daných osmnácti týdnech je s příspěvkem konec a ženy většinou nastupují do práce. Ve Velké Británii mohou být ženy doma deset měsíců za 90 % mzdy, ale poté se částka rapidně snižuje a ženy by bez práce žily na hranici chudoby.
Francouzky se vrací do práce zpravidla po čtyřech měsících. Po tu dobu pobírají 100 % své mzdy, pak nic. Naštěstí se mohou spolehnout na hustou síť školek, jesliček, agentur, au-pair a chův. Ve Francii, v Portugalsku i ve Španělsku mohou být ženy s dětmi až do tří let věku, ale nemají nedosáhnou na finanční podporu a v některých případech ztrácí nárok na pracovní místo.
Česká republika skutečně vyniká a na paty jí šlape jen Slovensko, Polsko a Rakousko, kde si po uplynutí čtyřech měsíců s plnou podporou volí rodiče jeden z pěti modelů a podle míry zapojení otce mohou regulovat délku čerpání i výši příspěvku.
Mnozí tatínci se nechtějí první týdny angažovat a jen se inspirují. Až po čase, kdy je dítě socializované a zvyklé na prostředí a dobře známé hlasy, se osmělí. Důvodů, proč se na začátku chovají zdrženlivě, je mnoho:
- Dítě je pro ně příliš křehké a bezbranné
- Žijí v předsudku a svoji roli vidí jen v zabezpečení rodiny
- Žena jim nedává dostatek prostoru a času o samotě s dítětem
- Mnohem hůř než žena snáší křik nebo nevoli dítěte
- Bojí se selhání
- Neumí si vytvořit systém a režim
- Mají strach z neznáma a o obávají se výsměchu
Drtivá většina z nich naváže s dítětem kontakt s prvními slovy nebo krůčky, kdy muži získají jistotu a řešení starostí nebude záviset jen na jejich intuici. Je třeba ale muže k takovému kroku vést a průběžně je zapojovat do péče o děti. Ty přece potřebují oba rodiče, pokud jsou ve vztahu. Přístup matky i otce je odlišný, ale směřuje ke stejnému cíli a děti by měly vidět spravedlivou dělbu práce od samého začátku. Jak známo, učí se pozorováním a napodobováním. A čím víc se budou muži stranit a separovat svůj život od toho rodinného, tím pokřivenější představy a fungování vztahů bude dítě mít.
