Přejít k hlavnímu obsahu

Obecenstvo u porodu

Obecenstvo u porodu

O tom, že je porod záležitostí matky, dítěte a několika osob zdravotnického personálu, není třeba diskutovat. Každý další člověk na sále je tam z vlastní vůle nebo na přání rodičky. Kde je ale míra a co už je přes čáru? 
 

Pozitivní změna 

Ještě před třiceti lety byla představa muže u porodu směšná a nereálná. Zlom přišel v roce 1992 v havlíčkobrodské porodnici. Evropa se k trendu podpory na sále připojila až jako poslední. Na polynéských ostrovech leží během porodu muži v síti a předstírají porodní bolesti, aby ženě ulevili. Muži z indiánských kmenů vyrážejí v době porodu na dlouhý běh, aby se vyčerpáním vyrovnali rodičkám. V USA se na sále sejde celá rodina a pozorují příchod nového člena z první “řady”. U nás se k porodu připojuje zhruba polovina otců. Na jedné straně stojí ti, kteří si jedinečný moment uchovají po zbytek života a staví na něm rodičovskou lásku, na straně druhé odpůrci odkazující se na celou řadu důvodů, proč první chvíle s miminkem nechají v režii ženy. 
 

Ano či ne?

Pravda je taková, že přítomnost muže u porodu má mnoho pozitiv. Od posílení vztahu mezi nastávajícími rodiči po psychickou podporu na sále. O sdílení hmatatelné lásky, kdy k sobě mohou dítě poprvé přivinout, nemluvě. 

Pozitiva: 

  • podpora ženy v bolestech 
  • možnost zasahovat do průběhu porodu
  • posílení vzájemné lásky 
  • první chvíle s dítětem 

Existuje ale i celá řada důvodů, proč zážitek na porodním sále oželet a rodinu přivítat se zpožděním pár minut. Jedním z nejdiskutovanějších je fakt, že se muži bojí změny v sexuální oblasti. Nechtějí “operovat” v místech, kudy prošlo jejich dítě. Na první vyslechnutí se může zdát takový argument malicherný, ale má své opodstatnění. Většinou jsou to ti samí muži, kteří se vyhýbají sexu v pokročilém stádiu těhotenství. 

Negativa: 

  • někteří muži ženu jen pocitově stimulují, nepodporují ji 
  • nutnost smířit se s možností komplikací
  • povinnost chovat se podle doporučení lékařů, kteří porod korigují 
  • pohled na ženu ve chvílích “bez retuše” a ztráta tajemna 

Bohatší nebo ochuzený? 

Nedá se říct, jestli je muž přítomný porodu ve výhodě. Spousta žen touží po tom, aby je partner na sále držel za ruku a podporoval, ale většina z nich tak činí ze strachu a ne pro jasnou představu, co je čeká. Porod se nedá do puntíku naplánovat a reakce ženy nelze předvídat. Na někoho fungují stručné instrukce lékaře, na jiného zacházení jako v bavlnce a odvádění pozornosti od bolesti pomocí nejapných vtipů nebo láskyplných gest. Pro jednu ženu je držení za ruku zásadní, pro druhou úporná snaha partnera o rozptýlení rušivá. Nejde jen o citovou podporu. Muž musí být připravený stejně dobře jako žena. Může dojít k akutní sekci, k embolii, k zauzlování pupeční šňůry, k nedostatečnému rozevření, k popraskání rodidel nebo nástřihu hráze. Situace, kdy muž v krizovém momentě uteče ze sálu, je mnohonásobně horší než jeho nepřítomnost. Stejně tak nemá smysl, aby se po boku ženy objevil jen na část porodního procesu. Dělalo se to tak dřív, ale nemělo to dobrý vliv na psychiku rodičky. Pokud už se pár rozhodne pro sdílení jedinečného okamžiku, musí v tom setrvat od začátku do konce. Od první kontrakce po objetí s dítětem. 

V rámci plánování porodu se může zdát přítomnost otce u porodu zásadní, ale přikládá se jí až zbytečná důležitost. Na projevy lásky vůči dítěti i sobě navzájem budou mít rodiče celý život. 

Diskuze k článku

Elzbieta (neověřeno) | Čt 23.09.2021 20:36

Nadpis ' Obecenstvo u porodu' je nejasný. Zprvu jsem myslela, že článek bude popisovat přítomnost praktikantů u porodu, ale se jednalo jen o přítomnost otce. Já mám bohužel zkušenost s těmi praktikanty. Varuji všechny nastávající maminky : Nikdy nedávejte souhlas k přítomnosti těchto praktiků u porodu. V Liberci mě sestra položila na vodorovnou postel, kde jsem se neměla ani čeho chytit, abych mohla tlačit. Manžel u hlavy, lékařka u nohou a z každé strany po třech praktikantech. Najednou jsem si připadala jak cvičená opice - předveď se. Já po noci strávené na hekárně jsem už neměla sílu tlačit, ale doktorka na mně pořád řvala, ať tlačím. Strašné představení. Asi po 15 minutách jsem zařvala, že tady všichni akorát jenom čumí, ale nikdo mi nepomůže. Ať vypadnou. Čumilové ihned odešli. Manžel mi podepřel záda, přitáhl stehno k tělu. Když to uviděla sestra, tak se z druhé strany přidala a já konečně porodila. Taková je má zkušenost s obecenstvem u porodu.

Soňa Petrošová (neověřeno) | Čt 23.09.2021 23:17

Také jsem čekala jiný obsah, ale i o rodinném obecenstvu při porodu bych mohla ledacos vyprávět, hlavně z počátečních dob. Z mého pohledu porodní asistentky navíc článek téma jen nakousnul...
A zajímalo by mě, kde autorka vzala rok a místo "zlomu". Podle mě šlo spíš o pozvolný vývoj - můj manžel byl se mnou u 1. porodu v naší znojemské porodnici už v roce 1986. Nebyl zdaleka prvním, i když tehdy to bylo hodně neoficiálně a tím pádem jen ze známosti. Primář Dr. Slezák a jeho zástupce Dr. Štimpl se snažili prosadit přítomnost otce u porodu už delší dobu, přes odpor a nechuť mnoha kolegů. A po legalizaci stavu k nám pak několik let hojně jezdily páry z široka daleka, než se tato dnes běžná praxe zavedla i v ostatních porodnicích.
A na závěr jen osobní úsměvná vzpomínka: po vlastním spontánním porodu dvojčat jsem napočítala 10 účastníků představení - 2 kolegyně por. asistentky, 2 lékaři gynekologové, 1 lékař pediatr a 2 dětské sestry + já, manžel a částečně moje matka, takže opravdu jak na divadle...

Souhlasím s Vámi, znojemská porodnice byla v té době už dávno vyhlášená svým "jiným", lidštějším přístupem.

Andrea (neověřeno) | Pá 24.09.2021 10:33

Každá žena je jiná a prostě záleží, co chce ona i partner. Každého věc. Bylo fajn, že tam byl, když se teprve čekalo na vlastní porod, protože u prvního dítěte tohle u mě trvalo opravdu velmi dlouho a kvůli maličké to bylo stylem hodinu na monitoru, hodinu bez, to bych si ani pití nepodala. Připojení na monitor bylo něco strašného, malá se vrtěla, odkulovala pryč, trvalo to vždycky hrozně dlouho naměřit a já neskutečně trpěla se zády. Byl to vyvolávaný porod a malá si to protáhla do jiného dne, než jí lékaři určili. :)
U druhého porodu jsem nestihla při příjezdu ani vyplnit přijímací papíry, jak moc rychlé to bylo. :) I tady bylo dobré, že tam tatínek byl, protože když jsem zjistila, že už se nic nestihne, mohl aspoň zavolat na personál.

Ale vlastní porod, tam mi popravdě byli všichni přítomní úplně ukradení. Partner mě za ruku nedržel, prostě jsem o to nestála. Byla jsem jen já a přicházející miminko a bylo mi jedno, kdo je u toho. Ani v jednom případě to netrvalo dlouho.

Jita (neověřeno) | Pá 24.09.2021 12:06

Když jsme s mužem mluvili o dětech, padlo i toto téma. Muž nekompromisně odmítl. Možná by, kdyby se nám zadařilo své stanovisko změnil, ale v tu dobu jsem ho chápala. Není to pro každého a pokud někdo nechce je moc špatně ho nutit. I když chápu strach a snahu mít tam svého člověka. Dříve to bylo jiné. Žena obvykle znala ženu, která jí s porodem pomáhala. Dnes to není a není to úplně dobře. Dost zlé je i střídání směn. Kdy asistentka, které končí směna je vystřídána jinou, která má jiný přístup a ženě to nevyhovuje. Sestra díky tomu nakonec rodila císařem.

petra (neověřeno) | Pá 24.09.2021 21:07

Na projevy lásky vůči dítěti i sobě navzájem budou mít rodiče celý život.... neskutecny blabol a vubec cely clenek je dost primitivne napsan , nicim nepodlozen, pouze neodborny nazor pani pisatelky.

Světla Sytařová (neověřeno) | So 25.09.2021 08:50

Podle titulku článku jsem čekala opravdu historický exkurz do doby před pádem Bastlily, kdy právě šlechtické ženy přiváděly potomka na svět před plně shromážděným dvorem, nevím, kam se v tom chumlu vytratila porodní bába, nebo lékař, ale dvorní dámy byly přítomny, aby dosvědčily, že se jedná o pravé dítě, nikoli podvržené. Ano, samé předsudky, obavy z nadpřirozena se právě okolo porodů drží dodnes.
Nechci spekulovat o vlastní zkušenosti se zbytečným protahováním porodu, až ohrožováním zdraví dítěte před narozením, všechno tehdy dopadlo dobře, jen těch podpisů se svolením k různým výkonům během pobytu na porodním sále bylo asi příliš.

Jitka (neověřeno) | St 29.09.2021 18:10

A čím je podloženo následující nekompromisní tvrzení? :D "Pokud už se pár rozhodne pro sdílení jedinečného okamžiku, musí v tom setrvat od začátku do konce. Od první kontrakce po objetí s dítětem."

Máca (neověřeno) | St 29.09.2021 18:57

Chlap k porodu nepatří. Hlášky o tom nejkrásnějším okamžiku, návaly bezbřehé lásky a uvědomění si otcovské role v okamžiku porodu jsou blbost.

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.