Co je vaničkování | Těhotenství.cz

Co je vaničkování

Věřila jsem, že se o mě postarají. Jak bláhová jsem byla. Kdybych bývala věděla to, co vím dnes, udělala bych vše jinak. A co se mi stalo? Nebylo mi dáno rodit přirozeně, miminku se v bříšku nedařilo a já musela ve 37. týdnu na vyvolávaný porod z důvodu preeklampsie. Jedna injekce a tableta pro vyvolání střídala druhou. Vyděšená, neseznámená s tím, co mě čeká, jsem nasedla na horskou dráhu, ze které už nebyla cesta zpátky. Byla jsem sevřená strachy a nedařilo se mi rodit tak, jak si lékaři představovali. Po 12 hodinách šílených chemických bolestí se s nástřihem a Kristellerovou expresí podařilo a já se stala mámou. Z důvodu velkého poranění a krvácení jsem byla odvezena na sál a v celkové anestezii mne operovali. Syna jsem viděla až za 2 dny na JIPce, kam mi ho donesli ukázat. Za další dva dny mne přeložili na oddělení šestinedělí a já jsem se poprvé mohla pomazlit se svým synem a ne jen s látkovou plenou, která mi po synovi zbyla z jedné prchavé návštěvy u mě na JIP. 

Nikdo mi nic neukázal a já byla jako prvorodička nepolíbená. Měla jsem poporodní blues a cítila jsem se v péči o syna naprosto neschopná. S dokrmem nás z porodnice vyšoupli a byl konec. Bez přirozeného porodu, bondingu, přiložení a bez jakéhokoliv kontaktu na 4 dny, jsem byla vděčná za to, že jsme alespoň živí a zdraví. My to nějak zvládneme, říkala jsem si. 

Svůj život jsem vzala pevně do svých rukou! Konečně.

Cítila jsem, že to takto není dobře a musíme si se synem najít cestu k sobě. Seznámit se a hlavně, musím mu vrátit to, o co přišel. Ale sama, po tom co jsem zažila, jsem to nedokázala, nevěděla jsem jak. V první řadě jsem si domů pozvala laktační poradkyni. Poté jsem se naučila svého syna nosit v šátku. Kontakt s ním a doteky, které jsme si navzájem vyměňovali, nás léčily a tvořily nepřekonatelné pouto. Syn byl jak houba, která každý dotek nasávala a chtěla víc a víc. Často se mi stávalo, že jsem potřebovala poradit, pomoci, popovídat si a dělat něco smysluplného a také cítit, že to vše dělám správně. Rodinu mám daleko a kamarádky s dětmi žádné. 

Pozvala jsem si „tetu“ vaničkovou

Na internetu jsem objevila paní Vandu, která chodí k rodinám domů a učí maminky vaničkovat se svým miminkem. Také pomáhá s kojením, nošením a běžnými starostmi, které maminky řeší. 

Poradenství, pomoc a zábava pro rodiče a miminka

To vše se skrývá pod službami k rodinám domů , které provozuje Vanda Schreierová - kojeneckého plavání doma tzv. vaničkování. Zábava pro rodiče a miminka, ale také velký pomocník v boji s bolestmi bříška a nespavostí. Při vaničkování se miminko příjemně unaví a zároveň se podpoří jeho psychomotorický vývoj, protože ve vodě posiluje. Maminka se také dokáže naladit na své miminko a společná koupel, doteky a pohyby, které jsou ve vodě, dokáží ještě víc umocnit společný prožitek, pomohou sblížit se a vyřešit tak třeba poporodní trauma. Každá lekce může být zakončena Baby masáží, která má neuvěřitelné kouzlo. 

Nejde ale jen o plavání, vysvětluje Vanda, instruktorka kojeneckého plavání a průvodkyně rodičovstvím. Maminky potřebují především zodpovědět spoustu otázek, na které, kdyby to dnešní doba dovolila, by jim odpověděli rodiče, prarodiče či sousedé. Dnes žijeme vykořeněně, daleko od rodin, anonymita a takřka virtuální způsob facebookového života nás ničí. Ničí intuici a také prohlubuje nedůvěru rodičů v sebe samé. Pokud tedy rady v péči o dítě nedostaneme od rodičů, musíme hledat v knihkupectví a na internetu. A to je kamenem úrazu. V dnešní době, kdy je čas velmi drahý, nemají maminky čas číst „manuály“, jak se starat o kojence, nebo jak úspěšně kojit, jak s ním zacházet, jak jej utišit nebo jen jednoduše přebalit. Takové publikace dokáží maminky pěkně znejistět, některé mají dokonce pocit, že pokud nebudou s miminkem manipulovat tak, jak radí kniha, asi mu nevratně ublíží a způsobí problémy ve vývoji, a má zkušenost je taková, že čím víc maminka takových manuálů doma má, tím je vystrašenější. Právě takové maminky mi volají a žádají návštěvu. Mým cílem je rodičům vysvětlit, jak s miminkem zacházet, jak podpořit jeho vývoj, co dělat a co nedělat a hlavně, jak si mateřství užívat a ničeho se nebát a nestresovat se.  Zastupuji tedy vlastně babičky, maminky a proto si říkám „teta“ Vanda. A už v tom neplavu sama. Z důvodu velké poptávky máme další čtyři instruktorky v Praze a dvě v Brně a plánujeme se rozšiřovat i do dalších měst. 

Vanda Schreierová bude mj. přednášet na Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu, který se koná 15. – 21. května 2017 v MediaKlubu, Spálená 8, Praha 1. Více info zde www.respektkporodu.cz

Těhotenství.cz

Kategorie: 

Podobné příspěvky jako: Co je vaničkování