Typ anestézie, kterou personál porodnice nabídne rodičce pro zmírnění porodní bolesti. Do přesně určeného bodu v míšní oblasti ve spodní části páteře se injekčně vpraví tekutina, jež dovede znecitlivět spodní část těla a tišit bolest.

Jednoduchá či složená molekula bílkovin. Funguje jako katalyzátor, který ovlivňuje (obvykle pozitivně) chemické změny probíhající v ostatních látkách.

Zavedení rourky skrze ústa či nos do průdušnice. Nejčastější indikací pro těhotné ženy je akutní císařský řez z důvodu anomálií srdeční činnosti plodu.

Sliznice vystýlající dutinu děložní.

Stav, při němž sliznice, která běžně lemuje dělohu (tzv. endometrium), přerůstá do dalších částí těla (obvykle do dutiny břišní, např. do vejcovodů, vaječníků či plic). Tkáň se zde chová stále jako uvnitř mateřského lůna. Při menstruačním krvácení se však krev z této oblasti nemá kam vyloučit. Hrozí riziko, že krev zapříčiní v okolí vznik otoků či zánětů, které mohou přerůst v chronický zánět celé tkáně. Diagnózu endometriózy lze bezpečně stanovit po nálezu cyst vyplněných tmavohnědou tekutinou.

Charakterizuje pravidelný vývoj vnitřní výstelky dělohy. Cyklus začíná přípravou na přijetí oplozeného vajíčka a končí uvolněním výstelky během menstruace.

Raný nitroděložní vývoj jedince zahrnující přibližně dobu osmi týdnů po početí (deset týdnů těhotenství)

Označení pro organismus (obvykle lidské miminko) v raném stádiu vývoje, konkrétně mezi desátým dnem po oplodnění vajíčka do konce osmého týdne života (desátý týden těhotenství).

Typ těhotenství, které probíhá mimo dělohu. Jeho vznik předpokládá usazení oplodněného vajíčka na jiném místě, než je výstelka dutiny děložní. Obvykle se uskutečňuje ve vejcovodu, popřípadě ve vaječníku, děložním hrdle či dutině břišní.

Vrstva ve vyvíjejícím se embryu (během období gastruly), která dává vzniknout tkáním. Z ektodermu se vyvíjejí zuby, kůže, nehty, ústní žlázy, čichové buňky, nervová soustava a hypofýza.