Přejít k hlavnímu obsahu

Dětský hospic spojil dohromady "100 silných otců"

hospic_deti_tehotenstvi.cz

Když Brad roku 2013 dosáhl čtyřicítky, jeho syn Archie zemřel ve dvou letech na vzácnou genetickou chorobu. Během těchto traumatických časů Watson s vděkem přijal nabídku vstupu do podpůrné skupiny „sta silných otců“. Její členové nejen utvořili mezi sebou silné přátelství, nýbrž i dobyli pět vrcholů za pouhé dva dny.

 „Nebýt této skupiny, bůh ví, kde bych skončil“, říká Brad Watson krátce po usednutí v návštěvnické místnosti dětského hospice Ty Hafan. 

Co dělat v pohádkách bez šťastného konce? 

Archie byl jako každý jiný zdravý chlapeček. V té době jsem mu říkal druhé číslo 9 Walesu, vzpomíná Brad, fanoušek West Ham. 

„Jenže zhruba v devátém měsíci věku nám došlo, kolika vývojových milníků dítě ještě nedosáhlo. Jeho tempo učení navíc nebylo zrovna synonymem rychlosti…“ 

„Brzy se objevily první záchvaty.“ Brad tyto příznaky interpretoval jako epilepsii. Jenže… 

Nespočet ultrazvuků a vyšetření přinesl zdrcující diagnostiku: Tay-Sachsova nemoc. Nevyléčitelný stav. 

Brad byl poté odkázán na hospic Ty Hafan. „Cítil jsem se z toho nesvůj. O hospici jsem měl představu jako o pochmurném místě, kam jsou lidé odklizeni k pomalé smrti. Netušil jsem, jak hluboce se mýlím.“ 

Tak trochu netradiční hospic

Postaven roku 1999 u městečka Sully v okrese Vale of Glamorgan, hospic Ty Hafan se může pyšnit krásným okolím luk a stromů.  

Zařízení připomíná exteriérem prázdninové středisko, zatímco uvnitř září spousta barev a chodbami se line dětský smích. 

Otec trojčat Paul Fears z Pontypriddu vzpomíná na zážitky, když poprvé stanul na příjezdové cestě. 

„Zahlédl jsem dítě připojené na kapačky s houbou v ruce a rozzářeným obličejem. Zrovna se účastnilo vodní bitvy,“ usmál se. 

Tento zážitek zcela a okamžitě změnil Paulův postoj. 

Nezvratný osud nemocného dítěte? 

V 52 letech jeho dvouletému synovi Gregovi diagnostikovali plicní hypertenzi. Lékaři mu dávali mizivou šanci na život… 

„Vyrovnat se s takovou situací je neuvěřitelně těžké,“ líčí profesionální fotograf Paul. „Možná vám připadám jako slaboch, ale o tomhle fakt nebylo lehké mluvit.“ 

Kamarádi toužili Paulovi podat pomocnou ruku. „Nemohli pochopit, co se ve mně děje,“ pomyslel si.

„Kdybych se jim pokusil podat tuto příhodu v reálném světle, určitě by nevěděli, jak reagovat. A svěřit se jim s vlastními pocity? To by se zase cítili divně,“ domníval se Fears. Celkově Paul věří, že takové „rozebírání duše“ patří spíše mezi ženské záležitosti. 

Paulův syn Greg už dosáhl 27 roku. S nástupem plnoletosti byl přeložen do péče o dospělé. Paul však nikdy nezapomněl na tu dřinu, kterou hospic Ty Hafan vykonal pro zdraví a štěstí jeho dítěte. Není divu, že Paul označil organizaci za jeho „přítele na život a na smrt“. 

Rodiče nesoucí na bedrech neštěstí svých dětí 

Takzvanou skupinu sta silných otců tvoří tatínkové, jejichž děti Ty Hafan má či měl v péči. Smyslem uskupení je praktická i emocionální podpora. 

Podle organizátora a pomocného pracovníka Garetha Jenkinse tu přitom jde o mnohem víc, než o přímý kontakt. 

„Svěřování se s pocity je jen útržek toho, co děláme. Naše aktivity spočívají zejména v praktické podpoře a poskytování rad pro nejrůznější oblasti. Zkusili jste si někdy třeba hledat informace o speciálních typech invalidního vozíku? Na internetu tím zabijete celý den. Členové naší komunity vám přitom mohou ochotně poradit.“ 

Skupina stojí na pilířích zábavy, dobré nálady a přátelství. Lidé o sobě navzájem vědí, jak složitou situací museli projít, stejně jako kolik taková tragédie způsobí bolesti. 

Neštěstí v rodině  

Komunita je pro tatínky oázou úlevy a možností, jak být opět sami sebou. 

„Spolu jsme už dělali všechno. Vážně. Od malování po sledování fotbalu,“ líčí Paul. 

A toto léto k jejich aktivitám přibila další, snad největší výzva. Šestnáct členů se rozhodlo vystoupat na hory Ben Nevis, Scafell Pike, Snowdon, Cader Idris. A jako třešnička na dortu nejvyšší vrchol jižního Walesu: Pen y Fan. To vše za dva dny. 

„Začalo to nevině. Jeden chlápek nás přemlouval pokořit tři vrcholy. A Gareth se zasmál, že jich dáme klidně pět,“ popisuje Brad. Překvapivě většina komunity souhlasila. 

Skupině se tak podařilo nejen ještě více posílit přátelství mezi členy, ale také získat 30 tisíc liber

Avšak pro Paula se stala tím nejdůležitějším na akci věta, která po jejich návratu zazněla. 

„Vzpomínám si, jak se jeden otec syna se zdravotním omezením přiznal, že naše facebookové fotky z treku ho zvedli ze židle.“ 

„Říkal, že vidět tatínky jako on se smát a vtipkovat mu dalo naději, že jednoho dne dovede to samé.“ 

Podle Paula společnost právě prochází změnou pohledu na maskulinitu. „V médiích se poslední dobou hodně řeší duševní zdraví mužů. Pánům se nově doporučuje se více otevřít.“ 

Každý táta v hospici Ty Hafan stoupá na vlastní horu tím, jak pečuje o své nemocné dítě. „A události jako výstup na pět vrcholů naši snahu jen podporují, zatímco svět inspirují,“ dodal Paul. 

Zdroj: bbc.com

autor: www.tehotenstvi.cz | Pavel Drahoňovský
kategorie: Děti

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.