Snaha je marná
Každá máma vychovává jinak, má jiné metody, jiné zkušenosti, jiné postupy, jinou povahu a v neposlední řadě i jiné dítě, které vyžaduje jiný přístup. A je přirozené, že každá máma jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aby bylo miminko spokojené. Nejen v šestinedělí, ale první měsíce a někdy i roky bývají ženy nesmírně úzkostlivé, chrání ten svůj uzlíček lásky, žijí pro něj. Je to jejich svět. A pak přijde někdo, kdo v pár slovech zničí všechno, pro co dýcháte. Není to v pořádku. Bohužel s tím ženy - čerstvé maminky, zranitelné a bojácné - neumí pracovat. Neumí se bránit a přejít do protiútoku, aby daly jasně najevo, jak jsou nastavené hranice. A pak jen sedí uprostřed místnosti a trápí se. To pak pochopitelně parazituje na vztahu k miminku, partnerovi i sobě samotné.
Proč se to děje?
Mom shaming je bohužel čím dál častější. Problém je v tom, že se tváří nenápadně. Jako pohlazení, které se během chvilky promění v kudlu do zad. Vždyť oni to s vámi přece myslí dobře .. Jak vás nevyžádaná rada mohla tolik ranit?
Ženy po porodu jsou nejisté, labilní, psychicky nevyrovnané, nevyspalé, vyčerpané, rozbolavělé, nespokojené s vlastním tělem, v neustálém časovém presu a uprostřed hormonálního kolotoče, hladové, přeslazené, plačtivé a plné lásky. To je na jednoho člověka opravdu velká porce emocí, které je nesmírně těžké zpracovat.
“Au, to bolí”
Spousta lidí si ale neuvědomuje, co ty ženy prožívají (a to ani ty, které už to mají za sebou). A střílí ostrými.
“To ho ještě stále kojíš?”
“Nemůžeš ho pořád nosit na ruce.”
“A máš vůbec čas na chlapa?”
“Ty sis už hodně dlouho neholila nohy.”
“To jsme před dvaceti lety vůbec nemusely řešit.”
“Tak si tu jizvu namaž a neskuhrej. Co by řekly ženský někde v Africe .. “
“Už by ten pupíček mohl jít dolů, máš půl roku po porodu.”
“Bude z něj mamánek.”
“No fuj, ty ses u porodu počůrala? K tomu doktorovi už bych nešla.”
“Nenecháš ho očkovat? Nemáte peníze na placený vakcíny?”
“Ten s tebou teda cvičí .. “
“Fleky od trávy už nevypereš!”
“To se podivíš, s takovou ti školku prořve!”
A těch otázek a útoků jsou stovky, možná i tisíce. A všechny bolí. Jen jste na tu bolest samy. Před miminkem nedáte pochopitelně nic znát, partner je unavený z práce a dost možná by vás nepochopil. Ne proto, že by problémy bagatelizoval, ale neprožívá tak citlivé chvíle jako vy a na celý spor by se díval jinak. Mom shaming je cílený pouze na maminky. Na ženy po porodu, na ženy na mateřské a rodičovské dovolené.
Co s tím?
Jednou jsou to nevybíravé poznámky, jindy nevyžádané rady, pak štiplavá slova, která vás zasáhnou přímo do duše. Bez toho, aby si protistrana promyslela, co právě prožíváte a jestli vám neublíží. O to víc takové řeči bolí od člověka, který si těhotenstvím, porodem a mateřstvím prošel. A dozajista to taky nebyla jen pohoda. Moc možností, jak s takovými útoky bojovat, ale bohužel nemáte.
- Jasně se vymezte, že protistrana překračuje nastavené hranice
- Postavte se za svoje dítě
- Buďte neutrální
- Požádejte o pomoc a podporu partnera
- Zdržte se emocí, jako je vztek, agrese, urážky nebo pláč
- Neobracejte konflikt ve srandu - pro vás to legrace není a úsměvem jen dáte najevo, že si to druhá strana může dovolit a strefit se do vás, protože to berete s nadhledem
