Dnes a znova
Při poslechu pohádky jsou děti konsternované a plně se soustředí na děj, na všechny postavy, vnímají dobro a zlo, vítězství a prohry. Mažou rozdíl mezi fikcí a smyšleným příběhem a realitou. Dostávají se do světa fantazie a neomezených možnost, kde je všechno dovoleno, kde mohou snít a zároveň prožívat ta nejbláznivější dobrodružství.
Pohádky ale mají mnohem hlubší smysl. To, co je pro vás jen hloupý a jednoduchý příběh s odkazem na skutečný svět, je pro děti základní kámen, aby později snáz rozeznaly světlou a temnou stránku, aby se uměly poprat za dobrou věc, bojovat, být odvážné, aby měly smysl pro poctivost a věrnost, aby ctily lásku a věřily v její sílu. Je toho tolik, co z pohádkových příběhů mohou načerpat a později využít praxi a osobním i rodinném životě. Je s podivem, že rodičů, kteří čtou pohádky, ubývá. Nahradit je televizním seriálem nebo animovanou pohádkou podle nejnovějších trendů, moderní a neautentickou, líbivou a se záměrem zmanipulovat malé diváky je totiž mnohem snazší, časově nenáročné a neobtěžující.
Je ale několikrát dokázáno, že děti, které v dětství trpěly nedostatkem pohádkových příběhů a minimem času stráveným ve světě fantazie, mají později sklony k drogám a k adrenalinovým prožitkům všeho druhu, mají potíže na poli navazování vztahů a přátelství, bývají konfliktní. Na pohádku je třeba nahlížet jako na duševní podporu, kterou mu není realita schopná dát. Stačí příběh denně a malí posluchači dostanou nevědomky do vínku velmi silný impuls k přirozenému rozvoji osobnosti.
Síla slova
Žijeme v době, kdy se psaná média stahují do ústraní a veškerá komunikace probíhá buď poslechově nebo na internetu. Vyhledáme si to, co aktuálně potřebujeme. Komunikace jako taková se podceňuje. Přednes, klasický rozhovor, spor, přemítání nahlas, vysvětlování, nauka. To všechno se snažíme odsunout stranou. Jako by člověka slovo unavovalo. A tak děti posazujeme k televizi a pouštíme jim audio knihy. To ale nemůže ani v nejmenším nahradit kontakt rodiče a jeho potomka, sdílení čteného dobra a zla, prožívání všech křivd a vítězství. Při četbě můžete vysvětlit, co se děje, dramatizovat, dělat pauzy, hrát a předstírat, být kontaktní. A děti takové hry potřebují.
Pokud se tedy rozhodnete pro pohádku, má to svá jasná specifika:
Vzdejte se moderních pohádek, kde zlo slábne a už zdaleka nemá takové grády jako kdysi, kde čarodějnice a pekelníci nemají knihu hříšníků, ale databázi uloženou v tabletu, kde princ nebojuje s draky a radši se věnuje geocachingu. Děti takové výstřelky neocení, chtějí lítý souboj, skutečnou bitvu za lásku a čest, hru dobra a zla. Současná literatura je příliš ovlivněna trendy dnešní doby. Zalovte tedy radši v té se starším datem a přečtěte dětem příběhy, na kterých jste sami vyrůstali.
Během četby se zastavujte nebo udělejte na konci chvilky na dotazy a osobní vyprávění. Přihoďte příměry ze života, bavte se o tom, co se vám líbilo, sdílejte s dětmi jejich dojmy, vysvětlujte a učte je, co bylo v příběhu zásadní, kde byla zápletka a jak by to mohlo být jinak, co je v dnešní době proveditelné, co je tabu, kým z pohádky byste chtěli být.
Začněte s Červenou Karkulkou a pohádkou o perníkové chaloupce, ale nebojte se ani bajek se zvířaty nebo bájí a pověstí z naší domoviny i vzdáleného zahraničí. Děti milují příběhy a kouzelné bytosti.
Ze začátku (zhruba kolem dvou let) začíná dítě vnímat první příběhy, vytvářet si souvislosti a v hlavě si jasně představovat, co se na základě vašich slov děje. Jednoduchou linku pohádky zvládnete převyprávět bez knihy. Děti tak neruší ilustrace ani přehršel textu a vy se můžete vyřádit, příběh upravit, zkrátit nebo naopak ozvláštnit. Neděste se, pokud si dítě vyprávění zamiluje a bude chtít tutéž pohádku několikrát za sebou. Je to v pořádku. Opakování mu pomáhá v získání jistoty.
