Hra. Ano nebo ne?
Barvy. Základní dovednost každého dítěte. Nemá smysl učit je počítat nebo poznat lichoběžníky. Barvy jsou jednoduché a hravé. A tak je pochopitelné, že je to jedna ze základních otázek učitelky v jesličkách nebo ve školce i pediatra na tříleté prohlídce. A vy se cítíte trapně, když dítě neví nebo doktorku přesvědčuje, že ta jahoda je žlutá a šmoulové růžoví. To by přece mělo znát.
Situace je často ale ještě o něco horší. Když má totiž dítě náladu, barví umí. Akorát ve vás tedy bují dojem, že si z vás dělá legraci a jen zkouší, kam až může zajít. Těžko říct, kde je vlastně pravda. Můžete na to ale jít jinak a naservírovat dítěti barvy zábavnou formou a ne jen “řekni barvičku, no tak!”. Děti nefungují na povel, chtějí se bavit, objevovat a být originální. Musíte do toho jít s nimi.
Zaměřeno na oči
Můžete se to zdát nadsazené, ale bohužel přibývá dětí, které barvy nevidí. Jde o problém, na který se v drtivé většině případů přijde pozdě, protože mu rodiče nevěnují dostatečnou pozornost. Nebo lépe - ani jim taková komplikace nepřijde na mysl, protože barvoslepost se nezmiňuje v diskuzních fórech a většinou ani při prohlídce u pediatra. Máte-li ale podezření, nechte dítě vyšetřit. Nenechte se zmást ani tím, že dítě některé barvy rozezná. Podobné odstíny mu sice splynou, ale kontrasty vidí a s jistým důvtipem dokáže rozlišit.
Vyšetření zvládne každé dítě, je bezbolestné a výsledky téměř okamžitě. Není čeho se bát. Čím dříve se na zdravotní překážku přijde, tím větší šance je na úspěšnou léčbu.
Načasování
Ve třech letech už by mělo dítě základní barvy poznat a umět je pojmenovat nebo je přirovnat k něčemu, co je mu důvěrně známé. Sluníčko je žluté, tráva zelená, srdíčko červené, nebe modré, dřevo hnědé a tak dál. Na druhou stranu byste měli respektovat kognitivní vývoj dítěte a nespěchat a něj. Nemá smysl začínat s naukou o barvách dřív než v osmnácti měsících. Do té doby není dítě schopné vytvořit si v hlavě dostatečně pevný koncept. A pokud se ani ve třech letech necítí a zvládá kotrmelce nebo bez pomoci odvypráví pohádku o Karkulce, nechte to ještě nějaký ten pátek být. Barvy v takových případech přichází na řadu zcela nenadále a učení dětem nezabere víc než pár dní.
V zajetí barev
Jak dítě pochopí, že jste jeho maminka? Jak dítě pochopí, že si má sednout na nočník? Jak dítě pochopí, že je třeba strefit se lžičkou do pusy? S barvami je to stejné, musíte prcka konfrontovat s tím, co po něm chcete. A to co nejčastěji. Vyberte tři až pět barev a servírujte je mu co pár minut, spojujte je s různými předměty a vyprávějte si o nich. Zapomeňte na oranžovou nebo různé bláznivé odstíny. Dítě musí nabýt dojmu, že něco umí - k tomu stačí jen pár základních barviček - například červená, modrá a bílá. Kontrastní, snadno se odliší a bez větších problémů je děti vysloví.
Setrvejte klidně i týden. Při oblékání se zaměřte na tyto barvy a nezapomeňte prohodit: “Vezmi si ty červené legínky, prosím.” Venku sledujte své okolí a snažte se z procházky dostat maximum: “To je ale krásné, červené jablíčko. Jak pro Sněhurku.” Z role nemusíte vystoupit ani při večerní hygieně: “S tím novým červeným kartáčkem se budou zoubky čistit jedna báseň.”
V jednoduchosti je krása
Pokud se vám nechce nic vymýšlet a nemáte času nazbyt, pořiďte - nebo v lepším případě nakreslete - dítěti omalovánky s předvybarvenou protistranou. Úspěch nepřijde hned a výsledek nemusí být stoprocentní, ale i snaha se cení. Bez vaší asistence je šance, že se dítě barvy samo naučí, poměrně malá. Vybarvovat ano, rozlišovat jednotlivé odstíny také, ale pojmenování ne.
Zapojit ale můžete staršího sourozence nebo dítěti pustit nějaké edukační video na internetu.
Malování prsty
Není malování jako malování a “výtvarka” může mít mnoho podob. S pastelkami se dá sice užít spousta zábavy, ale barvy na bříšku prstu a povolenka otisknout ho na papír - to je to pravé dobrodružství. Pro každý den zvolte jednu barvu a věnujte jí celou “lekci”. Po pěti dnech začněte kombinovat. Učení jde v takovém případě snadno.
Barevný svět
Dvacet let zpátky byly barevné kalendáře nesmírně populární. Lidé se oblékali do barev, které jim diář určil. Celý systém byl postavený na tom, že barvy ovlivňují naše emoce a vnímání okolí. To je možná pravda, ale není na škodu zkusit podobnou metodu i při výuce barev. Pro pondělí zvolte například žlutou. K jídlu můžete uvařit těstoviny nebo smaženou kukuřici, ke svačině naservírovat banán a vanilkový jogurt, venku natrhejte pampelišky nebo zlatý déšť, vyměňte nudné tkaničky za žluté, zalovte v šatní skříni a oblečte se do sluníčkové. A pochopitelně to v tom svoje dítě nenechte samotné a zkuste barevné dny také.
