Přejít k hlavnímu obsahu

Co dělat, když dítě nechce do školky?

Školka

Třetí narozeniny a nástup do školky. Máma do práce. Nový režim. Spousta vjemů, dojmů, strachů a radostí. To je nejčastější model v Česku. Někdy je ale překážka na straně dítěte a každé ráno je plné slziček. Co s tím? Na krev? Nebo se podvolit?  

Bez problémů  

Nedá se předem odhadnout, jak se dítě k pobytu ve školce postaví. Někdy se vám zdá jako svérázné a soběstačné a pak chvíle mezi dětmi propláče. A jindy mamánek nastoupí v plné polní a omotá si učitelky i vrstevníky kolem prstu. Pravda, častěji jsou potíže s chlapci. Přeci jen jsou na maminky fixovaní o něco víc. Zavařit rodičům ale zvládnou i holky. Pokud máte to štěstí a dítě dochází do školky bez jediné slzičky, buďte upřímně rádi. Protože dilema, jestli i tak malého špunta nechat mezi dětmi a jít za prací, nebo sklopit hlavu a dát malému nezbedovi to, co žádá, je často mimo rozum. A ani učitelky vám jednoznačný postoj neřeknou. Koluje sice názor, že by se dítě mělo nechat vyplakat a ve chvíli, kdy máma nebo táta zmizí z dohledu, je po slzičkách. Je to ale správný směr? Ano i ne.  

Pět pravidel pro loučení:  

Každé dítě je jiné a má různě citlivou povahu. A platí to pochopitelně i o rodičích. Některým sice rozum velí, že je třeba jít do práce a dítě dát do školky, ale i tak to hodně prožívají. Osvojte si tedy pět jednoduchých kroků, jak někdy až moc emočně vypjaté ráno překonat bez úhony.  

Bez odměn a podmiňování 

Zůstaň ve školce a dostaneš odpoledne bonbon? Nebo pojedeme do aquaparku? Takové podmínky jsou sice pro dítě lákavé, ale mohou vás dostat do velmi nebezpečné a toxické situace, kdy malý špuntík nebude ochotný udělat cokoliv bez vidiny odměny. Vyčistit si zuby, sníst kousek čerstvé papriky ani si obléknout ponožky. A pokud situaci nezvládnete, dostanete se k citovému vydírání. A z toho vybruslíte jen těžko. Dítě by mělo pochopit, že ono chodí do školky, vy do práce. Každý má svůj díl povinností, které musí splnit. A odměnou za to jsou peníze a společný čas. Chcete-li i tak dítě odměnit, nastavte třeba páteční rutinu, že zajdete do kavárny a dáte si dort s kupkou šlehačky. Na denní bázi to ale nepraktikujte.  

Ráno není času nazbyt  

Čím víc času budete po ránu mít, tím větší prostor pro skuhrání a lítost vznikne. A to je špatně. Vstát, obléknout, nasnídat, učesat, vyčistit zuby, zkontrolovat obsah batohu a rychle ven. 40 minut až jedna hodina se jeví jako ideální časové rozpětí.  

Ani ve školce to nezdržujte. Žádné vybavování se známými nebo s učitelkami, žádné přemlouvání, žádné dlouhé objímání a plánování aktivního odpoledne. Odevzdat a jít. Zamávat, poslat vzdušnou pusinku a je to. Vy se musíte soustředit na práci a dítě se oťukat mezi vrstevníky. Tak to je. A ne jinak.  

Neústupnost frčí 

Děti mají velmi špatné vnímání času, neumí si vytvořit plán, jejich představivost často neodpovídá realitě. Z vyprávění si neumí vyvodit, co je skutečně čeká. A při špatné náladě je jim pochopitelně všechno proti srsti. Pokud má dítě brečavou, nenechte se zlomit a prostě ho odveďte do školky s tím, že je to jeho díl zodpovědnosti. Nenechte se vydírat, nenechte se urážet. Nastavte pravidla a dodržujte je. Oba rodiče. Jediné ústupky se mohou týkat tutu sukní a trička se Spidermanem nebo dvou culíků a číra na vršku hlavy. Ne, opravdu si děti nemohou vzít plyšového jednorožce ani řízek na špejli. Chcete-li být přeci jen trošku mírnější, dejte dítěti do batohu fotografii domácího mazlíčka nebo rodičů a sourozenců. Když se mu bude stýskat, podívá se, vzpomene si, může povyprávět učitelkám nebo dětem. A hned bude líp.  

Nesrovnávejte! 

Dáváte dítěti za příklad jeho kamarády, kteří nepláčou? Chyba. Jedna z největších. Jak se pak má cítit silně a neohroženě, když ukážete prstem na ty, které uznáváte víc než svoje vlastní dítě? Jste přece jen vy dva (potažmo tři). O vás ten život je. Vy víte, co za těmi slzičkami stojí. Tak neberte do spolku nikoho zvenčí. Nehledě na to, že ne každé dítě má dobrý den každý den. I ten, koho tolik vyzdvihujete, má jistě čas od času špatnou náladu a visí mámě na noze. Jen to možná nevidíte ..  

Jednou táta, jednou máma 

Střídejte se. Pokud vám to čas dovolí, dvakrát v týdnu jeden, podruhé ten druhý. Měňte se i odpoledne během vyzvednutí. Ať si feedback učitelek vyslechnete oba. Ať si užijete reakci dítěte, kdy se k vám nadšeně rozeběhne. Ranní mory by si neměl vybírat jen jeden z vás. Nehledě na to, že dítě - zkouší-li to na mámu - uvidí, že táta má stejný názor. I tak můžete ranní stesky prolomit.  

autor: www.tehotenstvi.cz | Marcela Svobodová

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA