Štěstí a zmar
Nemá smysl bazírovat nad tím, jestli je rodičovství náročné. Je, bez diskuze. Ale za tu radost, za pocity štěstí, za ty malé rošťáky a čas s nimi, za to vidět je vyrůstat a objevovat to zkrátka stojí. To dočasné nepohodlí, strach nebo vztek. Je to přirozený proces, který zažíváme jako rodiče všichni. Trpíme, nervujeme se, rozčilujeme se a milujeme. Děti i život s nimi.
Málokterý rodič zažívá tahové hoře, aby zlomil nad rodinným životem hůl. Všichni respektují, že jednou je člověk nahoře a podruhé dole. Důležitá je ale víra a snaha neustále se zlepšovat a posouvat se dopředu. Na druhou stranu všichni zažívají chvíle, kdy už není sil ani trpělivosti. A pak pálíte jednu větu za druhou, slova tak ostrá, že skutečně ublíží a hojení trvá dlouhé měsíce, roky a někdy i celý život. Dávejte si pozor na to, co říkáte. Některé věty a fráze se nedají vzít zpátky a zakoření v dítěti nesmírně hluboko.
Přestaň brečet
Pláč děti provází od narození a není den, kdy by si trošku nezafňukaly. Někdy za to může umíněnost, jindy bohatá nabídka v hračkářství, kterou mu důsledně odpíráte, pak zase zuby nebo odřené koleno a na konec nechuť jít do pelechu. Je toho tolik, že je těžké se v tom vyznat. A když pohár trpělivosti přeteče, můžete na pláč reagovat podrážděně a neúměrně. Nic, za co byste zasloužili políček. Ale pozor na to, jak se snažíte dítě utišit.
Věta “přestaň brečet” je přinejmenším hloupá. Musíte přece nejdřív zjistit důvod dětských útrap. Možná o nich víte a byli jste všeho svědkem, ale je důležité, aby vám dítě samo řeklo, co se stalo nebo - neumí-li ještě mluvit - alespoň ukázalo na bebíčko. Je to důležitý mezikrok, aby si dítě nepřipadalo na druhé koleji s pocitem, že jeho problémy jsou nedůležité. Zeptejte se na příčinu, politujte a pak dodejte odvahu pro další objevování.
Nech mě to udělat
Děti se neustále učí. Každý den. A někdy jim to trvá nekonečně dlouho. Chtějí se samy obléknout, zavázat si tkaničky, zapnout si popruhy v kočárku, srovnat knihy v polici a srolovat ponožky do páru. Na jedné straně je to fajn, že má dítě potřebu zdokonalovat se a neustále se ve svých schopnostech zlepšovat, ale někdy není času nazbyt, je třeba se jít koupat nebo sprintovat na čas k pediatrovi, stihnout autobus a naobědvat se. A tak se o rodiče pokouší netrpělivost a pronesou toxickou větu - nech mě to udělat. Přiskočíte a zavazujete tkaničky jako o život. Dítě jen svěsí ramena a pozoruje, jak ho k ničemu nepustíte.
Už vidíte, kde je ten problém? Čas je ve výchově nedocenitelná komodita a měli byste dbát na to, abyste ho pro děti měli dostatek. O to víc, kdy ho ti malí šikulové využívají na učení a objevování něčeho nového.
Nemám tě rád/a
S největší pravděpodobností to nemyslíte vážně, že? Děti milujete z celého srdce. Ale když je toho už moc a dítě zlobí, křičí, tahá vás za šaty, je agresivní, kňučí a rabuje, neposlouchá, vyplazuje jazyk a mučí vás svou energií, přistoupíte k jednoduchému řešení. Dospělého by taková věta zřejmě nerozhodila, dokázal by v tónu hlasu odhalit dočasnou jízlivost nebo ironii, ale dítě je jiné. A největší důraz klade na samotná slova, na nic jiného.
To, že ho nemáte rádi, je pro něj ohromný šok. A podpásovka, se kterou se jen horko těžko vyrovná. Může mít noční můry, může se objevit noční pomočování nebo odmítání rodičů a záchvaty vzteku, může se uzavřít do sebe a postěžovat si ve školce. To, co nemyslíte vážně, neříkejte. Děti si vše berou moc k srdci a nepochopí, že jste si chtěli jen takovým nešťastným způsobem, který by měl být tabu ve veškeré komunikaci, ulevit od napětí.
Musíš se pořád ptát?
Období, kterému se nelze vyhnout. Období otázek a všetečného pátrání po odpovědích. Pro rodiče jsou to velmi náročné chvíle, kdy musí být neustále ve střehu a obratně reagovat na všechny dotazy, které děti mají. A že jich je. Stovky a možná i tisíce.
Obrňte se trpělivostí a dětem na vše odpovězte nebo společně najděte potřebné informace. Je to pro ně důležité. Jak jinak by se mohly posouvat dál, zlepšovat a tvořit si souvislosti? Když je umlčíte a nevzděláte je a nerozšíříte jim obzory – jak po tom touží, budou z nich jen roboti, co reagují na rozkazy a samy od sebe nevyvinou žádnou snahu. To přece žádný rodič nechce. Musíte se ale kousnout a překonat období, kdy je zapotřebí dítěti všechno ukázat a vysvětlit. Je to ale ta nejlepší možná investice pro jejich budoucnost.
Nezajímá mě to
Jako poslední z pěti toxických vět přichází ta nejhorší. Každý rodič dává dítěti od samého začátku najevo, že je středobodem jeho vesmíru, že je to jejich láska a štěstí. Jenže ten vztah mezi matkou, otcem a dětmi není jen o prázdných slovech, ale především o tom, co děláte a co ze sebe navzájem cítíte. A to je něco, co se nedá ošálit. Na blízkém vztahu děti později staví a chtějí svůj svět sdílet právě s rodiči. Musí to pro ně ale být nepříjemná ledová sprcha, když je odmítnete s tím, že nemáte zájem.
Nedělejte to. Dopady na psychiku dětí by byly fatální. O to víc, když by nešlo jen o jednorázový přešlap ve výchově. Pokud nemáte zrovna chuť nebo čas, vysvětlete to dítěti a naplánujte si chvilku, kdy se na vše společně podíváte. Ale nikdy ho nadobro neodmítejte s tím, že nemáte zájem. Možná si jako dospělý člověk neumíte představit bolest ani prázdno, ale děti to cítí a negativní dojem v nich zůstane dlouho.
