Příliš brzy
Mnozí rodiče jsou ve snaze zbavit děti plen na den i noc příliš úporní. Radují se z dílčích úspěchů a nedopřávají dětem dostatek času a prostoru, aby si novou situaci osahaly a zvykly si na ni. Plenky k dětem patří a je jedno, jestli jde o ty jednorázové nebo látkové, které se poslední roky opět vrací do módy (samozřejmě v modernější podobě než o jednu generaci zpětně).
Zatímco například ve Velké Británii není problém potkat i čtyřleté dítě s plenkou, u kterého rodiče čekají, že dozraje a samo se rozhodne o konci této etapy, u nás je situace jiná a není výjimkou poměrně silný tlak na prcky. Ale proč? Je pochopitelné, že při nástupu do školky ve třech letech by dítě pleny mít nemělo. Je to tak všeobecně nastavené a zároveň je to úleva pro tamní personál, ale v noci to není podmínka. Bohužel jsou tu rodiče, kteří začínají s odplenkováním už krátce po roce a o šest měsíců později jsou na nervy, že se jim nedaří, dítě nevykazuje žádný progres nebo se naopak vrací o krok zpátky a to, co ještě pár týdnů zpátky umělo, dnes bojkotuje. A tak se snaží ještě víc a nutí dítě do dovedností, na které není připravené. A to vede k jedinému. K odporu a vzdoru. V podobě pomočené matrace a bezesných nocí, nehod během procházky a naschválů. Jak jinak by vám dítě, které sotva promluví, mělo dát najevo, že se mu vaše chování nelíbí a na takový velký krok se zkrátka necítí?
O kus dál
U dvouletého dítěte se dá takový proces odpustit, jde ještě o malého tvorečka, který zkrátka pátrá a je zmatený. Problém ale nastává ve chvíli, kdy řešíte obdobné trable s dítětem, které je těsně před nástupem do první třídy nebo je už dokonce pár let školou povinné. Tam je zdroj potíží pochopitelně jinde a téměř vždycky souvisí s narušenou psychikou. A to je něco, co se nevyřeší křikem, nátlakem ani výhružkami. A spousta rodičů navíc vážnost psychiky u dětí dlouhodobě podceňuje, takže trvá i několik měsíců než přistoupí na to, že právě tam je “zakopaný pes”.
Otázky nebudou příjemné, ale je třeba je položit, abyste zjistili, co se v dětské duši děje a proč ten krok zpátky, který způsobuje noční nehody.
- Někdo ti ubližuje?
- Něco jsi provedl a bojíš se to přiznat?
- Obáváš se neúspěchu?
- Bojíš se ztráty?
- Něco ti není jasné, co jsi slyšel?
… V hlavě dětí koluje tolik myšlenek, že si to dospělý ani neumí představit. Problém je v tom, že spousta věcí se odehrává na nižší úrovni a v souvislosti se všemi dosavadními zkušenostmi, které děti mají, si je přebírají a chápou po svém. A v tom může být kámen úrazu. I jeho předešlá komunikace s vámi, kdy jste se vším hned hotoví.
- Může se bát jet na lyžařský výcvik, ale nechce vám to říct, když už jste mu půjčili veškeré vybavení.
- Možná se strachuje, že se po jediné hádce rozvedete jako rodiče jeho dobrého kamaráda.
- Třeba se strachuje o svého psa, který neustále přeskakuje plot a chodí na dobrodružné výpravy do lesa.
- Čeká ho první velká prezentace a neumí si vůbec představit, jak to zvládne.
- Má za sebou první pohřeb a zoufale přemýšlí o tom, kdo by mohl být další. Nechce už o nikoho přijít.
... A ke všemu je těžké o tom mluvit. S vámi. S kýmkoliv. Noční pomočování je problém, který vyžaduje mravenčí práci a velmi citlivý přístup rodiče, aby dítě získalo důvěru, kterou samo ztratilo. Pak bude s nočním pomočováním do pár týdnů konec. Je ale třeba najít skutečný zdroj a umořit ho. Připravte se na to, že to nebude lehký boj a musíte vynaložit maximální úsilí a zároveň být citliví a vřelí, chápaví a milí. Bez toho to nepůjde.
