Přejít k hlavnímu obsahu

Jaký je přínos screeningu preklampsie? Rozhovor s MUDr. Terezou Lamberskou Ph.D. z porodnice U Apolináře

preeklampsie-tehotenstvi.cz-tereza-lamberska

MUDr. Tereza Lamberská Ph.D. pracuje jako neonatoložka v pražské porodnici Apolinář. Momentálně je na mateřské dovolené s dvojčátky. I tak si ale našla čas, aby nám odpověděla na otázky týkající se preeklampsie. Proč je pro neonatologa důležité vědět, z jakého důvodu přichází miminko na svět dříve? Jak jsou na tom novorozenci, kteří se rodí předčasné kvůli preeklampsii matky? A jaký je přínos screeningu preeklampsie? 

Paní doktorko, zajímá vás – jako neonatologa – důvod, proč se miminko narodilo dřív?

Ano, samozřejmě nás to zajímá. Jsme v neustálém kontaktu s porodníky a o každé ženě s hrozícím předčasným porodem víme spoustu informací ještě před tím, než se miminko narodí.

Proč je to pro vás důležité, znát příčinu předčasného porodu? 

Příčiny a okolnosti předčasného porodu mohou významně ovlivnit zdravotní stav nezralého miminka a také způsob a rozsah léčby, kterou předčasně narozenému miminku poskytneme. 

Dokážete říci, jak velký podíl na předčasném příchodu na svět má preeklampsie? 

Tohle není jednoduché říci. Každá studie udává trochu jiné počty, hodně totiž záleží na definici preeklapsie, která není jednotná, některé studie jsou přísnější, jiné méně. Celosvětově se udává výskyt preeklapsie až u 20 % těhotných žen , přičemž ale platí, že ne každá žena s preeklampsií musí porodit předčasně.

Dá se nějak jednoduše říci, jak jsou na tom miminka narozená kvůli preeklampsii jejich matky?

Nezralost je sama o sobě závažnou komplikací pro start do života. Preeklampsie, která je pouze jednou z příčin předčasného porodu, bývá spojena s poruchami funkcí placenty, což může vést k dlouhodobé (chronické) podvýživě plodu, jejímž důsledkem je nitroděložní růstová restrikce plodu. Snížená funkce placenty se může projevit také závažnými výpadky v zásobení plodu kyslíkem a to vede k poškození struktury a poranění bílé hmoty mozku.

Ve srovnání s dětmi zdravých těhotných žen mají miminka matek s preeklampsií nižší porodní hmotnost, zvýšenou potřebu resuscitace na porodním sále, více komplikací v průběhu hospitalizace a v neposlední řadě mají vyšší riziko rozvoje poruchy psychomotorického vývoje, dětské mozkové obrny a podobných stavů. V nejtěžších případech může preeklampsie/eklampsie vést až k úmrtí plodu v děloze. Proto musí být plody těhotných žen s preeklampsií pravidelně monitorovány. 

A co ty, jejichž matka měla dokonce eklampsii či HELLP syndrom? Jak jsou na tom tito novorozenci? 

Eklampsie je vyústěním preeklampsie a jedná se o velice závažný akutní stav projevující se záchvatem křečí s poruchou vědomí. Při eklampsii může dojít k závažnému a nevratnému poškození zdraví těhotné ženy a také k jejímu úmrtí. Na životě a zdraví je ohrožen i plod/novorozenec. HELLP syndrom se kromě jiného projevuje také závažným snížením počtu krevních destiček, takže jednou z komplikací může být život ohrožující krvácení u těhotné ženy i plodu/novorozence.

Velmi vážnou komplikací nemoci je odloučení placenty. Děti při této komplikaci jsou ohroženy na životě a jde o minuty. Mají vůbec tato miminka šanci přežít? 

Je důležité říci, že odloučení (odborně abrupce) placenty bývá komplikací nejenom preeklampsie, ale objevuje se např. také při infekci plodových obalů. V některých případech dojde k odloučení placenty zdánlivě bez příčiny, u dosud zdravé těhotné ženy. Rozhodujícím faktorem pro přežití novorozence je včasné ukončení těhotenství a přítomnost kvalifikovaných zdravotníků schopných zajistit neodkladnou resuscitaci novorozence.

Mají děti které se narodí předčasně kvůli preeklampsii (eklampsii, HELLP) v něčem větší riziko pozdějších komplikací? 

Ano, děti matek, které v těhotenství prodělaly preeklampsii/eklampsii/HELLP syndrom mají vyšší riziko komplikací nejen bezprostředně po porodu, ale i v rámci dlouhodobého vývoje. 

Víme, že novorozenci narození z důvodu preeklampsie (eklampsie, HELLP syndromu) bývají tzv. hypotrofičtí. Co to znamená a proč tomu tak je?

Hypotrofický novorozenec má nižší porodní hmotnost, než odpovídá jeho gestačnímu stáří. Při preeklampsii je příčinou hypotrofie snížená funkce placenty a z toho vyplývající dlouhodobá nedostatečná výživa plodu. Oproti gestačně stejně starým novorozencům zdravých matek je hypotrofický novorozenec drobnější, "hubenější", často mívá problémy s udržením hladiny krevního cukru, takže v prvních dnech, nebo dokonce týdnech potřebuje umělou nitrožilní výživu, nebo frekventní krmení vysokokalorickou mléčnou výživou.

Hypotrofičtí novorozenci, obzvláště, pokud jsou současně nezralí, mívají také často různě závažné problémy s trávením a příjmem potravy. Celkově bývají hypotrofové dráždivější a mají vyšší riziko vzniku různých neurologických komplikací (křeče, dětská mozková obrna apod.). Extrémně a těžce nezralí hypotrofičtí novorozenci mívají také více problémů s dýcháním a vyšší riziko rozvoje bronchopulmonální dysplazie a chronického plicního onemocnění.

Z dlouhodobého hlediska je významné zvýšené riziko různých endokrinologických poruch a porucha růstu v dětském věku. S hypotrofií bývá spojováno také zvýšené riziko obezity a kardiovaskulárních chorob v dospělosti. 

Miminku se dá pomoci kortikoidů pro dozrání plic, ty se podávají matce ještě během těhotenství. Není to u matek s preeklampsií jednodušší, tím, že lékaři vědí, že se možná blíží předčasný konec těhotenství

Kortikoidy podané těhotné ženě s hrozícím předčasným porodem skutečně zlepšují prognózu nezralého novorozence. Ale rizika komplikací souvisejících s preeklampsií bohužel nesnižují. Pozitivního účinku kortikoidů je navíc dosaženo jen v průběhu týdne, maximálně 10 dnů po jejich podání, dojde-li k porodu později, tak jejich efekt již není patrný.

U těhotných žen s preeklampsií není optimální časování terapie kortikoidy vždy jednoduché, někdy se nestihnou podat vůbec, jindy se podají moc brzy. Naopak u žen se spontánním předčasným porodem se často podaří porod oddálit a kortikoidy podat včas, takže rozhodně nelze říct, že by nedonošení novorozenci narození matkám s preeklampsií měli léčbu kortikoidy před porodem významně častěji, ve srovnání s nedonošenci narozenými z jiných příčin.

Z vašeho pohledu neonatologa, proč je důležité vědět díky screeningu, že ženě riziko preeklampsie (a jejích komplikací) hrozí?

Žena se zjištěným zvýšeným rizikem preeklampsie dostává již od konce 1. trimestru těhotenství léky, které mohou oddálit nástup preeklampsie a také zmírnit tíži onemocnění. Žena s rizikem rozvoje preeklampsie je sledovaná na specializovaném pracovišti a pokud u ní dojde k rozvoji onemocnění, je včas zahájena potřebná léčba. Díky tomu může být těhotenství ženy s preeklampsií prodlouženo, někdy třeba jen o pár dní, ale i to je skvělé, protože každý den u maminky v bříšku se počítá. 

Domníváte se, že by větší počet provedených screeningů a tím pádem i větší počet pozdějších testů na preeklampsii mohl pomoci snížit počet předčasně narozených dětí?  

Myslím, že celkový počet předčasných porodů to asi významně neovlivní, ale mohlo by to pomoci prodloužit délku těhotenství u žen s preeklampsií a i to by bylo významným posunem dopředu. Je totiž hodně velký rozdíl, jestli se nezralé miminko narodí např. v 24. týdnu těhotenství nebo o deset týdnů později, ve 34. týdnu těhotenství

MUDr. Tereza Lamberská Ph.D. (nar.1983)

Vystudovala všeobecné lékařství na 3.LF UK a po promoci v roce 2009 nastoupila na novorozenecké oddělení Perinatologického centra Gynekologicko - porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze (porodnice u Apolináře), kde pracuje dosud. Během předatestační přípravy působila na Klinice dětského a dorostového lékařství VFN a 1.LF UK a na dětském oddělení Krajské Nemocnice v Mostě. V období 2014–2015 pracovala jako sekundární lékařka na novorozeneckém oddělení v nemocnicích St. Mary's a Queen Charlotte's & Chelsea Hospital v Londýně. Po atestacích z pediatrie a neonatologie obhájila na 1. LF UK disertační práci s názvem "Stabilizace a resuscitace extrémně nezralých novorozenců".  

Kromě klinické praxe na oddělení intenzivní a resuscitační péče o novorozence se dlouhodobě věnuje výzkumu časné poporodní adaptace extrémně a těžce nezralých novorozenců, je autorkou řady odborných publikací na toto téma, přednáší na českých i zahraničních konferencích a podílí se na pregraduální a postgraduální výuce studentů. Pozornost věnuje také rodičům svých malých pacientů, dlouhodobě spolupracuje s organizací Nedoklubko a je čestnou členkou rodičovského spolku Aponedo (Apolinářská nedonošeňátka).

V roce 2019 porodila v 33. týdnu těhotenství dvojčata a nyní je na mateřské dovolené. 

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.