Všechno na světě
Preference dětí se během dne mnohokrát změní. Počítá se to na desítky, možná i na stovky. Chci si kreslit. Chci si hrát s Legem. Chci stříhat. Chci vařit. Chci česat panenky. Chci je převlékat. Chci postavit garáž. Chci si vlézt do stanu. Chci se naučit se spinnerem. Chci si číst. Chci se dívat na pohádku. Chci jíst. Chci přerovnat skříň. Chci lepit. Chci mít peřiny na terase. Chci se válet u vás v posteli. Chci si hrát s kinetickým pískem, navlékat korálky, hrát si na dopravní zácpu na dálnici, házet si s balónem, vydrhnout boty, hrát si na schovku. Je to milion druhů zábavy. A u ničeho nevydrží. Postupem času a s přibývajícím věkem se situace zlepší (značnou měrou se na schopnosti soustředit se podílí i rodiče a jejich přístup k výchově), ale do čtyř nebo spíš pěti let jsou děti hodně nestálé. A pak to doma podle toho taky vypadá. Po dvaceti minutách je totiž zájmu konec a rošťáci běží rovnou na další “stanoviště”, aniž by si to původní uklidili. A tak atmosféra houstne. Nebo rezignujete - i to se stává. Ani jedno ale není zdravé pro vzájemný vztah. Napravte to!
Těžké časy
Není to jednoduché. Děti budou odmlouvat, vyhýbat se povinnostem, možná začnou i plakat, vztekat se nebo být agresivní. Těžko říct, k jakému způsobu odmítání se odhodlají. Jednoduché to ale nebude ani pro jednu stranu.
3 tipy, jak na to
Přinášíme vám jednoduché triky, jak děti k úklidu motivovat. Jak jim vysvětlit, že je to nedílná součást her. Ale pravda, nebude to lehké ani pro jednu stranu - jak děti, tak rodiče.
Vyhněte se trestům
Když to neuklidíš, nebudou pohádky. Když to neuklidíš, dostaneš místo špaget brokolici. Když to neuklidíš, nepojedeme na víkend k babičce. Je to standardní postup. Proč? Vysvětlení je jednoduché. Protože se ve vypjatých situacích zdá jako nejdostupnější řešení. Uplatníte totiž svoji rodičovskou převahu a pálíte jednu ostrou za druhou. Bohužel efekt je ale nulový. V dítěti tak jen podpoříte jeho nechuť k úklidu. Když totiž máma s tátou můžou být takhle krutí, malí špunti se nepohnou z místa, zatvrdí se a den půjde do smutného finále. Nehledě na to, že problémy mohou nastat i na návštěvě, v dětském koutku nebo ve školce.
Vyhněte se odměnám
Motivovat děti bonbony, nákupy nebo návštěvou hřiště? To není dobrý nápad. Ano, sice je tak donutíte k úklidu, ale dostanete se do pasti, kdy dítě za každou činnost bude chtít něco extra. Mělo by ale přece pochopit, že úklid je součástí hry. Bez toho, aniž by požadovaly odměnu v podobě výletu, sladkosti nebo objetí.
Vyhněte se urážení
Znáte to. Přesvědčujete dítě, aby uklidilo. A ono odmítá. Když celá situace trvá už čtvrt hodiny a výsledek v nedohlednu, praštíte rukou do stolu, dítě pošlete do vedlejšího pokoje a sami se pustíte do práce, protože to budete mít hotové během chvilky, bez stresu, bez dohadování a bez slziček. Jak pak ale může dítě pochopit, že je to jen a jen jeho práce, když mu ukážete, že v krajní nouzi máma s tátou vždycky zaskočí? Pokud se malému uklízet nechce, nechte to tak. Jednou na to čas bude. Nemůže být přece pohádka, když jsou všude rozházené hračky… .
Změňte to!
Existují jen dva způsoby - nehledě na věk dítěte, jak ho k úklidu “přinutit”. Chce to ale značnou trpělivost ze strany rodiče.
Jděte příkladem
Necháte nádobí ležet ve dřezu tři dny a oblečení je na chodbě na jedné hromadě, ze které vždycky zvednete to, co zrovna potřebujete? Boty zásadně neuklízíte a v koupelně se kupí špinavé ručníky? Pak se nedivte, že dítě nemá k úklidu vztah. Nemusíte být otrokem domácnosti, ale zdravé návyky od vás dítě odkouká.
Pomáhejte
Udělalo dítě velký nepořádek a je vám jasné, že na likvidaci té pohromy samo nestačí? Pomožte mu. Sedněte si a společně naskládejte kostky zpátky do krabice. Posbírejte odstřižky a otřete stůl od lepidla. Každý něco. Ale nastavte se na tempo dítěte, abyste nedělali moc. Nepopohánějte, nedirigujte. Buďte spokojení, že se konečně odhodlalo k akci.
Bez řečí
Udělejte výjimku. A sedněte a ukliďte. Proč? Protože vaše dítě ten den bylo opravdu moc hodné, protože se necítí ve své kůži, protože má po očkování, protože poprvé přeplavalo celý bazén. Nemusíte to obhajovat ani vyzdvihovat. Děti první roky života jen pozorují a zrcadlí, co se kolem nich děje. Moc dobře si uvědomí, co jste pro ně udělali. A když budou vědět, že jedete na stejné vlně, nebudou vyžadovat pomoc každý den. Jaký je ale ten správný interval? Co třeba jednou za týden?
