Přejít k hlavnímu obsahu

Je virová hepatitida rizikem pro těhotenství a mateřství?

Žloutenka a těhotenství_tehotenstvi.cz

Jak konkrétně se mohou těhotné ženy chránit před jednotlivými typy infekčního zánětu jater? A jaký má tato nemoc charakter? Seznamte se se základními fakty, jak zánětlivé onemocnění jater ovlivňuje těhotenství a jak se vůči němu účinně bránit!

Chronickou formou virové hepatitidy (VH) je v současnosti nakaženo 20 tisíc Čechů. Ačkoli většina infikovaných osob spadá do rizikových skupin, jako jsou drogově závislí, onemocnění může postihnout každý typ osob, včetně žen v těhotenství. K zabránění rozvoje této infekční choroby přitom mnohdy dostačují tak základní metody prevence, jako důslednější dodržování hygieny, případně očkování.

Vzhledem k „jinému stavu“, v němž se těhotná žena nachází, mají léčebné postupy při každém typu infekčního zánětu jater svá specifika. Podstoupení terapie však rozhodně má smysl, neboť touto cestou se rizika pro nastávající maminku i dítě výrazně snižují oproti ponechání volného průběhu onemocnění. Pacientku čekají pravidelné kontroly aktivity a celkového stavu choroby (včetně moči, stolice a odstínu kůže) prostřednictvím krevních testů, eventuálně i dalších vyšetření. Nezbytnou součást hospitalizace rovněž tvoří pečlivý lékařský dohled.  

Virová hepatitida typu A a těhotenství 

Po kontaktu s přenašečem je standardním postupem preventivní podání imunoglobulinu neočkované osobě, a to i v případě žen v období gravidity. Onemocnění VHA během těhotenství nezpůsobuje plodu negativní následky. Ačkoli riziko nakažení dítěte při narození je minimální, novorozenci po porodu také dostávají imunoglobulin. 

Očkování proti VHA je vhodné nejen pro cestovatele do zemí s vysokým výskytem této choroby, nýbrž i pro osoby s oslabenou imunitou. Vakcína se aplikuje ve dvoudávkovém schématu. Odborníci doporučují vakcinaci nastávajícím maminkám pouze v situaci, kdy riziko eventuální nákazy převyšuje nebezpečí spojená s očkováním. 

Léčba tohoto onemocnění se v graviditě shoduje se standardní léčbou, popsanou později. 

Virová hepatitida typu B a těhotenství 

Přestože při nákaze nedochází k vývojovým vadám plodu, samotná porucha funkcí jater u matky ohrožuje dítě v děloze. V případě selhání jater lékař indikuje ukončení těhotenství

Matka procházející akutní fází VHB může tuto infekci přenést během porodu na dítě. V rámci profylaktické léčby proběhne u těchto novorozenců v prvních 12 hodinách po narození následující vakcinace: 

První dávka očkování proti VHB. V důsledku toho dojde ke změnám v očkovacím kalendáři. Celkově se aplikují tři dávky vakcíny proti VHB, a to v prvním a šestém měsíci věku. 

Jedna dávka imunoglobulinů. Tato protilátka chrání před infekcí ještě před tím, než si organismus dítěte vytvoří vlastní protilátky. 

Riziko rozvoje VHB se díky těmto preventivním opatřením snižuje o více jak 90 procent. Případnou nákazu v těle signalizuje tzv. australský antigen (HbsAg), jehož přítomnost se kontroluje během rutinních screeningů prenatální i postnatální péče. Tímto způsobem lze nosičství nákazy zjistit již v bezpříznakové fázi. V případě perinatálního přenosu má nákaza u dítěte vždy chronický průběh v důsledku nezralosti imunitního systému. Navíc po dvacátém roce věku hrozí vznik zhoubného nádoru. 

Na rozdíl od rodiček mohou kojící matky zůstat zcela v klidu. Přenos infekce prostřednictvím mateřského mléka se totiž prakticky vylučuje. 

Virová hepatitida typu C a těhotenství 

Čtyř až sedmi procentní riziko infikování plodu se objevuje v době těhotenství i porodu, přičemž vyšší incidenci nákazy lékaři zaznamenávají u dívek. "Přenašečství" hrozí výrazně více při přítomnosti HIV. Naopak způsob porodu nemá na vliv na pravděpodobnost nakažení.  

Gravidita je kontraindikací terapie. Některá pro tyto účely používaná antibiotika by totiž mohla způsobit plodu závažný, nebo až kritický stav. Lékaři doporučují početí nejdříve půl roku po ukončení léčby. Stejně tak kojení je vhodné jedině bez medikamentů. Průnik viru do mateřského mléka přitom není možný.  

Kromě souvislosti VH a těhotenství se nastávajícím maminkám vyplatí získat obecný přehled o této chorobě. Jen tak se lze totiž efektivně bránit tomuto onemocnění.  

Co je to virová hepatitida? 

Za rozvojem zánětlivého onemocnění jater, pro něhož se vžil lidový výraz „žloutenka“, stojí (nejčastěji) hepatotropní viry napadající zejména tkáň jater, kde vyvolávají zánět, eventuálně až rozvoj cirhózy či karcinomu. Typy onemocnění A, B a C reprezentují ty nejrozšířenější. Jakou podobu má tato choroba v době těhotenství? 

Samotný termín „žloutenka“ lékaři charakterizují jako patologický stav, který se projevuje zežloutnutím tkání, zejména kůže, sliznic a očního bělma. 

Průběh infekční žloutenky lze rozdělit do několika fází: 

  • Inkubační fáze: Délka trvání inkubační doby se liší v závislosti na konkrétním typu VH. 
  • Prodromální fáze: Při tomto obvykle týden trvajícím stádiu se objevují nejrůznější symptomy jako nevolnost, eventuálně až zvracení, nadýmání, vyrážka, bolesti kloubů či hlavy, nechutenství nebo stavy podobné chřipce. 
  • Manifestní fáze: Jsou přítomny i specifické příznaky choroby čili žloutenka, bolesti v oblasti pravého podžebří, anorexie, vyčerpání a celková slabost. 
  • Východisko nemoci: U všech typů VH mimo A může onemocnění přejít do chronicity. V případě eliminace (ať už spontánní, či pomocí medicínských postupů) získává pacient celoživotní imunitu. 

Charakteristika virové hepatitidy typu A 

Laická veřejnost zná VHA jako „nemoc špinavých rukou“. Onemocnění si tuto přezdívku vysloužilo pravděpodobně kvůli vysoké míře propukání u dětí, které olizují vše okolo a v zemích se zhoršenými hygienickými podmínkami. 

Rozeznáváme tři způsoby přenosu choroby, a to: 

  • Konzumace kontaminované vody či potravin. 
  • Fekálně-orální cestou. 
  • Špinavýma rukama především při zanedbávání osobní hygieny 

Obvyklá inkubační doba činí dva až šest týdnů. Vir se rozmnožuje ve střevech a postupně dochází k postižení jater. Samotné onemocnění trvá v rozmezí dvou až čtyř týdnů, přičemž průběh nebývá natolik vážný, jako u žloutenky typu B. Dokonce se nemusí objevit žluté zbarvení kůže a sliznic neboli typický příznak hepatitidy. Nejčastěji děti postihuje tato „žloutenka bez žloutenky“. 

Využívá se podpůrná léčba, konkrétně klidový režim, díky němuž organismus dovede efektivněji bojovat s virem. V rámci symptomatické terapie zmírňují lékaři veškeré potíže, které nemoc doprovázejí (zvracení, teplota,…). Dieta zahrnuje pouze několik základních omezení, v ostatních ohledech odpovídá běžným výživovým doporučením. Lze podávat vitamínové doplňky a léky pro ochranu a obnovu jaterních buněk (hepatoprotektiva). 

Přestože onemocnění ve své protrahované formě může trvat několik měsíců, nepřechází do chronicity. S podporou ze strany terapie dovede organismus postupně eliminovat virus. 

Charakteristika virové hepatitidy typu B 

Tento typ onemocnění má v celosvětovém měřítku nejvyšší prevalenci. S VHB se pojí řada závažných rizik: 

Choroba může probíhat asymptomaticky i několik let, proto zhruba každý pátý nakažený je bezpříznakovým zdrojem nákazy. Mezitím hrozí nebezpečí infikace osob v okolí skrytého přenašeče. Přitom VHB charakterizuje až 100krát větší infekční potenciál než HIV. Jedná se o vysoce odolný virus 

V délce rekonvalescence a počtu pacientů končících v kritickém stavu převyšuje chorobu typu A. Míra úmrtnosti odpovídá jednomu zemřelému na tisíc infikovaných, přičemž fatální následky má onemocnění častěji u žen. Každoročně VHB připraví o život zhruba dva miliony osob. 

Až v 10 procentech případů přechází onemocnění do chronické fáze, kdy může dojít až k cirhóze jater a jaternímu selhání. Nejvyšší riziko chronicity se pojí s užíváním návykových látek (včetně alkoholu).  

Přenos VHB se uskutečňuje prostřednictvím tělesných tekutin, včetně spermatu a poševního hlenu. Ovšem nepřenáší se stolicí, močí ani vzduchem. 

Průběh akutního onemocnění s inkubační dobou dva až tři měsíce se liší v závislosti na řadě faktorů, zejména: 

  • Stav imunitního systému 
  • Pohlaví 
  • Věk 

Prodromální stádium vystihují bolesti kloubů a vyrážka. V 90 procentech případů nemoc doprovází žloutenka. Mohou se objevit i nervové a chřipkové projevy. 

Charakteristika virové hepatitidy typu C 

Infikovaní, jichž se po světě pohybuje zhruba 70 milionů, mnohdy nezaregistrují jediný symptom, ani žloutenku. Přitom pro něj tento „tichý zabiják“ může mít nedozírné následky. Chronicita, maligní poškození jater a jaterní cirhóza se pojí s tímto typem zánětu nejčastěji. 

Za primární riziko choroby lze považovat nedostupnost očkování. Vysoká míra genetické variability VHC výrazně komplikuje vývoj funkční vakcíny. Na druhou stranu v posledních letech se uvedly do praxe nové medikamenty, které mají méně vedlejších účinků a vyšší efektivitu než starší léčebné postupy. 

Až 30 procent osob se nakazí z neznámé příčiny. Jinak přenos probíhá nejčastěji krví (60 procent), dále pak z osoby na osobu (10 procent). 

autor: Tehotenstvi.cz & Pavel Drahoňovský

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.