Přejít k hlavnímu obsahu

Rozhovor s psychoterapeutkou Hanou Pucherovou

Rozhovor


Hana Pucherová, psychoterapeutka. Má 23 let praxi v oblasti pracovní psychologie. Působí na platformě Terap.io, která zprostředkovává terapii online.

Kdo jsem a jak pracuji?

Od malička mě zajímali lidé, jejich názory, prožívání, chování, motivace. A tak po maturitě na gymnáziu bylo studium psychologie jasnou volbou. Lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná a proto jsou mi blízké metody, které spojují více přístupů a dívají se na člověka celostním způsobem. Harmonizace mysli, duše a těla je pro mě v práci velmi důležitá. Věnuji se převážně práci s dospělými. Jsem vdaná, mám dospívající dceru. 

Jako psycholog se snažím být klientovi určitým průvodcem. Průvodcem v jeho aktuálních nesnázích a pomocníkem při hledání řešení problému. Uvědomuji si, že každý životní příběh je jedinečný a originální. Proto nenabízím univerzální řešení, ale pomáhám najít klientovi jeho vlastní cestu. Věřím, že řešení se nachází někde uvnitř každého z nás. I když na první pohled nemusí být zjevné, cesta se nakonec vždy objeví. Při terapii se snažím o pozitivní, respektující a podporující přístup ke klientovi. 

Mám pocit, že v dnešní době se značná část naší společnosti stydí za to, že navštěvují psychologa, jak to vnímáte vy? 

Domnívám se, že situace je daleko lepší, než tomu bylo dříve. Podle mých zkušeností je stále běžnější vyhledat pomoc psychologa, psychoterapeuta. Dříve měli lidé větší obavy z určité stigmatizace a často tajili, že potřebují vyhledat odbornou pomoc. Také mám pocit, že psychologická péče je daleko dostupnější. Mladí lidé se setkávají s psychologem již ve škole. Školní psychologové jsou dnes často přítomni na základních i středních školách a jsou studentům nápomocni. Mladším lidem přijde daleko přirozenější požádat o pomoc psychologa, než tomu je u starší generace. Vnímám tento trend jednoznačně jako pozitivní.

Máte pocit, že jsou lidé ohledně tohoto tématu otevřenější? Nebo mají naopak stále pocit, že je to svým způsobem „tabu“ téma?

Mám pocit, že je to otázka generační. Jak jsem již popsala výše, mladší lidé se tolik neobávají vyhledat pomoc psychologa a je to pro ně daleko přirozenější. Jsou více otevření, mají chuť na sobě pracovat, zajímají se o sebe, o své chování, prožívání, o vztahy a chtějí své psychice porozumět.

Specializujete se především na dospělé, jaká věková skupina vyhledává Vaši pomoc nejčastěji? Vyhledávají Vás především ženy nebo muži? S jakými psychickými problémy většinou potřebují pomoci (škola, vztahy, rozvod, práce apod.)?

Z mých zkušeností mohu říct, že pomoc vyhledávají více ženy než muži. Věkové kategorie jsou různé od 18 do 60 let. A témata, se kterými se setkávám, jsou například studium a práce, vyhoření, hledání sebe sama a smyslu života, úzkostné stavy a deprese. Také se objevují témata vztahů, ať už partnerské a manželské, vztahy k dětem, rozchody, nedorozumění.

Vyhledávalo v období koronaviru Vaši pomoc více lidí než před začátkem epidemie? Měl koronavirus vliv na psychické problémy lidí? Myslím tím, zda se obsah sezení nějakým způsobem proměnil?

Ano, nárůst klientů v období koronaviru byl značný. Toto období znamenalo velkou psychickou zátěž. Pod vlivem situace, ve které žijeme, se daleko více objevují témata úzkosti, strachu, deprese, sociální fobie. Tato doba přinesla také velkou výzvu pro naše vztahy, jejich pevnost a kvalitu. Nový fenomén, který se v mé praxi často objevoval, byl náhlý odchod někoho blízkého, kdy bylo těžké přijmout fakt, že není možné se naposledy vidět s milovanou osobou, není možné se s ní osobně rozloučit, protože to situace z objektivních příčin nedovolovala. 

Na práci psychologa mi připadá nejtěžší oddělit pracovní život od soukromého, jak se říká „netahat si práci domů“. Stalo se Vám někdy, že Vás psychický problém klienta zasáhl natolik, že jste nad ním přemýšlela i mimo poradnu? Mohu se zeptat, o co se jednalo? 

Přiznám se, že se mi toto stávalo na začátku mé psychologické kariéry. V mladém věku po studiu psychologie jsem ještě nevěděla, jak „zavřít“ pomyslné dveře poradny a jít domů s čistou hlavou. S přibývajícím věkem se mi to však začalo stále víc dařit. Pomohlo mi uvědomit si, že mohu být s klientem přítomna na sezení pouze omezenou dobu, mohu pomoci získat nový náhled na věc, mohu vyslechnout, pochopit, také pomoci aktivovat jeho vlastní síly a mechanismy. Potom se však už musím stáhnout a nechat na něm, jak sezení dále pro sebe zpracuje a využije, a nepřebírat odpovědnost za jeho životní příběh.

Z příběhů, které mě ještě někdy zasáhnou, jsou to určitě ty, kdy klienti hovoří o těžkém dětství.  Zároveň z těchto příběhů vnímám velkou sílu lidí, kteří si něčím takovým prošli a našli v sobě odvahu to v psychoterapii otevřít a začít na tom pracovat.

V dnešní době je tlak společnosti na jedince vyvíjen skoro neustále, ať se to týká vzdělání, práce, manželství, dětí, popřípadě chuť zkoušet nové věci a „jít s davem“, zvláště v období dospívání. Myslíte si, že výchovu dítěte tak dokáže více ovlivnit společnost než samotná rodina? Nebo to záleží na síle osobnosti a vůle jedince?

Myslím si, že výchovu dítěte nejvíce ovlivní rodiče a jeho nejbližší okolí, a to oběma směry. Dělají to více či méně vědomě, většinou nejlépe, jak to v dané chvíli umí a zvládají. Podle mého názoru by si právě oni měli společně popřemýšlet o tom, jakou výchovu zvolí a jaké k tomu mají důvody. Zamyslet se například nad tím, jaké kvality by měly mít jejich děti, až z nich jednoho dne budou dospělí. Nemám tím na mysli přemýšlet o tom, čím budou a co je nutné se k tomu naučit, ale jaké vlastnosti by měli mít jako lidé. A potom si říct, jaký způsob výchovy by toto mohl podpořit. Dítě se velmi přirozeně učí nápodobou a je v dobrém slova smyslu jako „houba“, která nasává vše, co se v rodině odehrává. Velmi dobře vnímá jak podpůrné prostředí, tak i jistý nesoulad, který se v rodině může objevovat.

Tlak, který popisujete, je skutečně všudypřítomný. Je naprosto zřejmé, že na naše psychické zdraví má velký vliv a nedělá naší psychice dobře. Pokud vnímáme, že nás tyto tlaky ovlivňují až příliš, je možná dobrý čas si popřemýšlet o tom, jak bychom skutečně chtěli žít, jak v tom tlaku společnosti neztratit sebe sama a pomalu začít hledat to, co by nám osobně víc vyhovovalo a co nám dává smysl. Domnívám se, že odpovědi na tyto otázky nosí každý z nás v sobě. I když nejsou někdy na první pohled zjevné, za čas se objeví.

Jaké psychické problémy nejčastěji trápí dnešní děti/teenagery?

Na tuto otázku nedokážu plně odpovědět, s dětmi nepracuji.

Navštívila Vás někdy žena, která měla pocit, že nezvládla výchovu svých dětí? Měla pocit, že selhala, ale přitom udělala v podstatě vše, co mohla? Co takovým ženám radíte? 

Přiznám se, že s tímto tématem jsem doposud nepracovala.

Myslíte si, že u těhotných žen je větší pravděpodobnost vzniku psychických problémů? Obavy z neúspěchu, ze selhání? Co byste jim vzkázala?

V těhotenství přichází mnoho hormonálních změn, které mají mít vliv na psychiku ženy. Je zcela přirozené, že se mohou objevovat výkyvy nálad, mírná podrážděnost, úzkost. Troufám si říct, že právě první těhotenství je tímto více příznačné než ta další. Vždyť vše je pro nastávající maminku tak nové a neprozkoumané. Ženy často přemýšlí o své nové roli matky, o tom, jak všechno zvládnou, jak budou miminko vychovávat. Často se uvádí, že tyto pocity jsou nejčastější v prvním trimestru a potom postupně mizí. Poradila bych ženám, aby své pocity sdílely, ať už s kamarádkou, partnerem nebo jejich maminkou, která tomu bude rozumět. Jen samotné sdílení, vyslechnutí a empatie, kterou od svých blízkých získáme, může velmi pomoci. A pokud by těch pocitů a obav bylo skutečně příliš, doporučuji kontaktovat psychoterapeuta, který jim může být nápomocen a může být určitým průvodcem nastávající maminky v tomto období.

A jak je to u nastávajících tatínkům? Co byste vzkázala jim?

Tatínci mohou také prožívat toto období příprav na miminko velmi intenzivně. Vždyť i oni budou mít novou roli a jistě přemýšlí o tom, jak si se vším poradí. Role budoucích tatínků je určitě v podpoře své ženy, v ujištění, že to společně zvládneme. Pokud by tatínci měli ze své role příliš velké obavy, je podle mého názoru dobré se také spojit s psychoterapeutem - mužem, který jim bude nápomocný.

Pokud byste mohla něco sdělit společnosti, co by to bylo?

Když se dívám na svět a společnost ze svého psychologického úhlu pohledu, dovolila bych si s laskavým dovolením půjčit slova českého filozofa, jogína a spisovatele Eduarda Tomáše: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás.“ A popřála bych nám všem hodně síly a odvahy vydat se na cestu do svého nitra, najít věci, které nám dávají smysl a pomalu začít brát svůj život do svých vlastních rukou.

Hana Pucherová

První česká platforma pro psychoterapii Terap.io vznikla v důsledku náročných životních období dvou přátel (Chádí Moussawi a Jan Sasínek), která překlenuli díky terapii. Společně s týmem zkušených terapeutů se pak rozhodli vytvořit službu, která zjednoduší přístup k terapii všem. Terap.io během pár jednoduchých kroků propojí klienta s ověřeným terapeutem a po výběru termínu zprostředkuje terapeutické sezení formou videohovoru, audiohovoru nebo chatu, bezpečně a bez využití třetích stran. Terapii tak zájemci mohou podstoupit v jakémkoli čase a situaci, která jim vyhovuje. Služba také pomáhá s výběrem konkrétního terapeuta. Platforma funguje již 2 roky, nabízí více než 50 terapeutů a každý měsíc zprostředkuje zhruba 1000 sezení s klienty.

Diskuze k článku

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA